Kolportáž dům od domu

| O projektu | Glosář | Evangelizace | Obrozenci | Podnikatelé | Politický tisk |

Křesťanská civilizace a legitimita knižní evangelizace v českých zemích

Z hlediska historické perspektivy se různé formy nekomerční kolportáže náboženských myšlenek a posléze i tiskovin táhnou celou epochou křesťanských dějin. Podle Ježíšova příkazu zaznamenaného v evangeliích měli být jeho následovníci Božími svědky v Jeruzalémě i v celém Judsku, Samařsku a dále až do nejvzdálenějších zemských končin. První křesťané se této výzvy chopili velmi agilně a nezastavili se ani po několika vlnách krutých perzekucí ze strany Říma. Jaký byl vývoj těchto aktivit na našem území, shrnuje v hlavních bodech následující text.

  1. Výrazným rysem rané církve byla touha informovat své okolí
  2. Křesťanská kolportáž a její formy v pozdním středověku
  3. »Kacířské« spisy se ke čtenářům dostávaly díky obětavým kolportérům
  4. Misijní činorodost a šíření Biblí na přelomu 19. a 20. století
  5. Kolportážní aktivity v období První republiky
  6. Kolportáž náboženské literatury v letech 1948–1989
  7. Kolportáž náboženské literatury po roce 1989
  8. Související texty na doméně Kolportáž.cz
  9. Související texty na jiných místech internetu

Výrazným rysem rané církve byla touha informovat své okolí

Profesor teologie James Isambard Packer ve své práci Evangelism and the Sovereignty of God (česky vyšlo jako Evangelizace a Boží svrchovanost) vysvětluje, že propagací Ježíšova odkazu veřejným hlásáním byli pověřeni všichni stoupenci prvotní křesťanské obce – nikoli pouze apoštolové. Každý jednotlivý křesťan měl podle Bible fungovat jako hlasatel Ježíšova učení; jako jeho mluvčí (řecky kéryx). Šířením Ježíšových zásad o lásce k bližnímu a o slíbeném nastolení jeho Království měli být lidé zachraňováni před špatnostmi bezbožného světa a přivedeni k věčnému životu pod Kristovou vládou.

Podle Packera se všichni členové prvotní křesťanské obce (neexistovalo dělení na kněze a laiky) živě zapojili do šíření evangelia na veřejných prostranstvích, na tržištích, na akademické půdě, od města k městu, dům od domu, od člověka k člověku, mezi příbuznými či s využitím osobních kontaktů. Právě díky tomuto informačnímu zaměření byli raní křesťané také jednou z prvních komunit, do nichž namísto tradičních svitků pronikl kodex čili špalíček listů spojených na jedné straně nití nebo motouzem.

V pozdějších letech se sice církev od zvyků a učení prvotních sborů odchýlila, přesto však jedinci či hloučky asertivních kolportérů biblické zprávy mnohokrát pronikly i do českých dějin. Vedle samotné christianizace prováděné direktivně nebo násilím takříkajíc shora (na příkaz panovníka) bylo naše území v různých etapách konfrontováno s nenásilným veřejným kázáním prováděným často navzdory politickým nebo církevním autoritám, při němž se dotyční kazatelé [z] Bible pokoušeli obyvatelstvo navrátit k původním křesťanským hodnotám.

V této souvislosti mohou být vzpomenuti Valdenští (12.–13. století), Jan Hus (asi 1370–1415), Petr Chelčický (asi 1390–asi 1460), Jednota bratrská (1457–1670), její Malá stránka (1494–po r. 1546), Matěj Poustevník (?–po 1542) či další seskupení a jedinci. Evangelium kázali nejen v rámci své obce spoluvěřících, ale rovněž veřejně. Mnohdy se také uchylovali k psaní evangelizačních dopisů, které pak jejich příznivci v psané či tištěné podobě kolportovali mezi širší okruh čtenářů. Přes naukové či metodické rozdíly se jejich iniciativy často shodovaly v několika základních rysech: 1) nespokojenost s dobovými církevními praktikami; 2) touha důsledně trvat na Bibli jako vrcholné autoritě; 3) náboženství pro ně nebylo privátní záležitostí.

Zpět na obsah této stránky



Křesťanská kolportáž a její formy v pozdním středověku

Šíření psaného slova před vynálezem knihtisku mělo sice značné limity, nicméně zmínky o jistém předvoji pozdější systematické kolportáže lze nalézt v naší i světové historii. Jednotlivé kolportéry (ať solitéry či skupiny) je pochopitelně třeba důsledně rozlišovat.

Na období středověku pochopitelně nelze novodobé pojetí kolportáže aplikovat v plném rozsahu. Spíše než o uspořádanou kolportáž šlo o transfer jednotlivých písemností či šíření myšlenek ústní formou. Na přelomu 14. a 15. století takto například hned několikrát cestovali čeští studenti do Anglie, aby získali opisy prací oxfordského biblisty Johna Viklefa/Wicliffa (asi 1320–1384). Po svém návratu domů pak získané trofeje spontánně poskytovali rostoucímu okruhu zájemců. Jméno prvního kolportéra těchto Viklefových spisů na území Čech zůstává zahaleno tajemstvím. Jmenovitě jsou však známi univerzitní studenti Mikuláš Faulfiš a Jiří z Kněhnic, kteří do Prahy přinesli několik Viklefových knih začátkem 15. století. Díky kolování Viklefových spisů mezi zástupci pražského učení se s myšlenkami anglického profesora mohl seznámit rovněž Jan Hus (asi 1371–1415), který je dále analyzoval a rozvíjel.


obraz Viklefa a jeho posluchačů

Po vzoru Ježíše vysílá anglický reformátor Viklef
své posluchače kázat biblickou zprávu mezi veřejnost
(Obraz britského malíře W. F. Yeamese z přelomu 19. a 20. století)

Jasnějšího vymezení se kolportáži dostalo až s vynálezem tiskařského lisu, který kolem roku 1440 zkonstruoval mohučský rodák Johannes Gensfleisch zvaný Gutenberg, a s následným rozvojem knihkupeckých živností. Komunikační revoluce způsobená možností vyrábět více kopií z jediné předlohy měla na rozvoj distribuční činnosti výrazný vliv. Najednou bylo možné nechat kolovat nejen traktáty či dopisy, rozmnožené v několika málo ručních opisech.

Najednou šlo poměrně dobře šířit i celé knihy, jejichž tisk je oproti ručnímu opisování levnější. Renesanční humanismus navíc prosazoval širší obecnou vzdělanost, k čemuž zájem o tištěné slovo neodmyslitelně patřil. Vedle toho, že si knižní trh začal budovat pevnou infrastrukturu ve formě dnes již běžných kamenných obchodů, některé tištěné tituly byly dále nabízeny osobní formou. Kolportážní formou se v Česku během 15. a 16. století živelně šířily náboženské i politické letáky.

Proč byly některé tiskoviny distribuovány formou kolportáže i po založení prvních kamenných knihkupectví? Důvodů bylo několik. Traktáty či krátké politické letáky bylo vždy účelnější rychle rozšířit mezi veřejnost, než je po troškách delší dobu prodávat na pultě kamenného obchodu. Vedle toho v případě literatury nepovolené či nedostatkové byla kolportáž jediným způsobem, jak požadované tituly dostat ke čtenářům.

Práce kolportéra byla náročná nejen po stránce fyzické, pro množství nachozených kilometrů. O zdraví nebo přímo o život šlo kolportérům často důsledkem různých politických pronásledování. Nejeden „povětrný donašeč“ necenzurovaných knih byl v 16. a 17. století z českých měst vymrskán a mohl při tom mluvit o štěstí. Podle jiných mandátů platných na našem území mohli být šiřitelé »kacířských« knih třeba bez milosti utopeni.

Zpět na obsah této stránky



»Kacířské« spisy se ke čtenářům dostávaly díky obětavým kolportérům

Značně dobrodružným, ale organizovaným způsobem byly mezi čtenáře distribuovány například výtisky Bible kralické a další tiskoviny Jednoty bratrské. Úředně nepovolená nezisková bratrská knihtiskárna byla umístěna na utajeném místě, a jednotlivé tituly proto i v rozporu s tehdejší praxí vycházely bez uvedení místa tisku a tiskaře – tedy klasickou samizdatovou formou bez impresse či tiráže. Důsledkem bratrské ilegality nebyly knihy předkládány k žádnému zákonem požadovanému cenzurnímu posouzení, pročež byly stíhány různými zákazy ze strany státu i etablovaných církví.

Prodej bratrské literatury na veřejném knižním trhu nepřicházel v úvahu a knihy se k jednotlivým čtenářům uvnitř i mimo komunitu dostávaly prostřednictvím služebníků bratrských sborů a „skrze dobré přátely“ (sic). Výrazně se v šíření biblického poselství angažovali příslušníci tzv. Malé stránky, kteří se pro nesouhlas s pozvolnou liberalizací učení od většinové Jednoty oddělili roku 1494. V touze po důsledném dodržování biblických příkazů se přívrženci Malé stránky vedle Bible odkazovali rovněž na nekompromisní postoje Petra Chelčického, iniciovali vytištění jeho Sítě víry (1521) a snad i dalších děl, která pak šířili mezi své příznivce i oponenty.

Spis bratra Matěje Poustevníka

Nezávislý pouliční kazatel Matěj Poustevník byl roku 1525 vsazen do klády za to, že „po ryňcích a ulicích lid velikými houfy se sbíhající k Boží bázni a ku pokání napomínal, ačkoli mu toho kněží, ale daremně, zbraňovali“.
(Komenského Historie o těžkých protivenstvích... Repro obrázku Knihopis.)

Později, když byly vydáním pobělohorského rekatolizačního patentu (1624) postaveny mimo zákon všechny protestantské konfese a na pomyslném seznamu zakázaných knih se ocitla veškerá nekatolická literatura, přicházeli tajně do Čech například odvážní (většinou laičtí) věřící ze sousedního Saska – především z Herrnhutu (Ochranova), Zittau (Žitavy) nebo Pirny –, aby v Čechách i na Moravě ze svých krosen kolportovali tzv. Hallská vydání kralického překladu Bible a české evangelické knihy. Často tímto způsobem s knihami přicházeli čeští protestantští emigranti, jako třeba Václav Klejch (1678–1737) a Kristián Pešek (1676–1744), spolu s nimi však rovněž jejich němečtí spoluvěřící.

V určitém období údajně neuplynul jediný rok, kdy by alespoň jeden z těchto »pašeráků víry« nebyl zadržen, krutě ztrestán a jeho náklad spálen. Současně se na ilegální distribuci a půjčování zakázaných evangelických knih mezi obyvatelstvo aktivně podíleli někteří odvážní tajní nekatolíci žijící přímo na území Království českého. Z obav před sílícím protestantismem vydal otec Marie Terezie císař Karel VI. (1685–1740) několik mandátů, podle nichž bylo kacířství vnímáno jako hrdelní zločin proti státu. Teror, který se během karolinského období rozpoutal proti protestantským kolportérům a jejich příznivcům, si v brutalitě nijak nezadal s pověstným pronásledováním »čarodějnic«.

Zpět na obsah této stránky



Misijní činorodost a šíření Biblí na přelomu 19. a 20. století

Novou vlnu náboženské kolportáže umožnilo koncem 19. století postupné uvolňování občanských a s tím i náboženských svobod na území Rakousko-Uherska. Především ze Spojených států amerických, jež byly založeny na principu pro Evropu nevídané náboženské svobody, začali i k nám přijíždět zástupci různých protestantských minorit. Adventisté, Badatelé Bible, Baptisté, Metodisté, Mormoni i různí další jednotlivci začali mezi místním obyvatelstvem kolportovat svou konfesní literaturu v podobě traktátů, brožur, knih i periodik a rovněž výtisky Bible, kterých byl v tuzemsku nedostatek.

Nejčastější edicí Písma, která byla tehdy mezi českou veřejností rozšiřována, bylo kralické znění dodávané Biblickou společností Britskou a zahraniční. Sklad Biblí této renomované korporace byl v Praze založen již roku 1865. V roce 1920 v hlavním městě vznikla její samostatná pobočka. Později byla na našem území otevřena rovněž odbočka newyorské Americké biblické společnosti a také Národní biblické společnosti skotské.

Zpět na obsah této stránky



Kolportážní aktivity v období První republiky

Po rozpadu monarchie a vzniku samostatné československé pobočky britské společnosti (1921) však mezi kolportéry jednotlivých církví začalo docházet k rozkolům, jejichž eskalací bylo dosavadní úsilí rozdrobeno nebo zcela ukončeno. Nejvytrvalejší jedinci se sice kolportážní činnosti věnovali i v dalších letech, celkový rozsah rozšiřovatelských aktivit však už nedosahoval počátečního nadšeneckého období. Jednotlivé konfese v sobě navzájem začali čím dál více spatřovat konkurenci, což ztěžovalo jakoukoli případnou spolupráci.

Bezpochyby nejvýraznějších kolportážních aktivit dosahovali za První republiky kolportéři hlásící se k Adventistům sedmého dne a také badatelé Bible (od roku 1931 známí jako svědkové Jehovovi). Zpočátku byli pro některé podobné atributy své víry majoritní veřejností zaměňováni, zatímco však činnost jednotlivých adventistických kolportérů během let slábla – až byla válkou přerušena úplně – svědkové Jehovovi své kolportážní aktivity od dvacátých let naopak průběžně zdokonalovali a stali se tak sami o sobě fenoménem.

fotografie skupiny svědků Jehovových v roce 1948

Skupina kolportérů z řad svědků Jehovových
v Olomouci roku 1948, při propagaci zvláštní veřejné přednášky

Agilní kolportážní činnost svědků Jehovových nezastavily zákazy ani krutá perzekuce ze strany nacistických orgánů během druhé světové války, ani čtyřicet let trvající útisk během vlády komunistické strany.

Zpět na obsah této stránky



Kolportáž náboženské literatury v letech 1948–1989

Dílčí pokusy kolportovat náboženské manifesty i konfesní literaturu se pochopitelně z času na čas objevovaly během celé komunistické diktatury. Ve většině případů však nešlo o výraznější ani dlouhodobější projekty.

Státem schválené církve byly v souvislosti se slibem věrnosti lidově demokratické, respektive socialistické republice, jež kněží podstupovali, důsledně vázáni na produkci tištěnou ve státem kontrolovaném církevním nakladatelství. Ojedinělé samizdatové produkty některých oponentů uvnitř těchto církví byly početně limitovány a případná privátní kolportáž většinou probíhala mezi uzavřenými skupinkami věřících. Zvláště v politicky rozjitřených obdobích měla taková produkce výrazně politický a nikoli náboženský nádech. O knižní evangelizaci v biblickém smyslu toho slova proto v případě většiny aktivit ze strany církví uznávaných komunistickým státem nemůže být řeč.

Strážná věž 1965, brožura z roku 1984

Dvě z řady samizdatových tiskovin rozšiřovaných svědky Jehovovými během zákazu.
Čtrnáctideník Strážná věž z roku 1965, rozmnožovaný fotocestou
a ofsetová brožura Plánovitost v přírodě z roku 1984.

Z konfesí, které se šíření Biblí výrazně věnovaly v období První republiky (Adventisté, Badatelé Bible/Svědkové Jehovovi), se po válce v případě první z nich již obdobnou činnost nastartovat nepodařilo. Svědkové Jehovovi se naopak Podle Jiřího Gruntoráda z Libri Prohibiti během komunistické éry stali jedinou náboženskou skupinou, která i přes útoky Státní bezpečnosti vyráběla v obrovském množství svou konfesní samizdatovou literaturu, určenou navíc nejen pro příslušníky konfese, ale rovněž pro ilegální kolportáž mezi socialistickou veřejností.

Zpět na obsah této stránky



Kolportáž náboženské literatury po roce 1989

Sekularizační proces české společnosti, jehož moderní fáze započala v 19. století, byl během 20. století posílen mnoha domácími, ale i celosvětovými trendy. Po roce 1989 sice na krátko část veřejnosti dávala najevo svůj duchovní hlad, společnost jako celek se však téměř okamžitě začala orientovat na ryze sekulární hodnoty. Během prvních dvou porevolučních let bylo zvláště obyvatelstvo měst konfrontováno s podobným náporem alternativních religiozit, jako tomu bylo po převratu v roce 1918. Tradiční církve nedokázaly na dobovou situaci reagovat dostatečně rychle ani aktuálně.

Z konfesí, které se kolportáži náboženských tiskovin věnovaly v meziválečném Československu se jako nejaktivnější ukázali po roce 1989 svědkové Jehovovi. Bylo to zřejmé hned od ledna 1990, kdy začali po čtyřiceti letech zákazu svobodně a ve velkém okamžitě nabízet své časopisy Strážná věž, Produďte se! a další tiskoviny. Nejprve dům od domu, od roku 1994 také u stanic metra, u obchodních centrech a v podobných lokalitách. Verbální útoky ze strany agresivních jedinců nebo nepřítelsky naladěných vyznavačů jiných církví se začaly objevovat rovněž velmi rychle a průběžně jsou také ve větší či menší míře medializovány.

Na své meziválečné aktivity naopak již nedokázali navázat Adventisté sedmého dne, byť k několika pokusům o vzkříšení kolportážní činnosti uvnitř této církve došlo. Ve větších městech se o zavádění duchovních rozhovorů a nabídku tiskovin v určitém rozsahu pokouší mormoni, neboli představitelé Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, dále přívrženci hinduistického hnutí Haré Krišna, rovněž některé charismatické skupiny z řad různých církví křesťanstva a několik dalších církevních minorit. V podstatě všechny konfese, které se o kolportáž pokoušely, jsou stejně jako Svědkové Jehovovi v médiích paušálně označovány jako sekty.

Zpět na obsah této stránky



Související texty na doméně Kolportáž.cz

Další články k problematice kolportáže náboženských tiskovin naleznete na úvodní stránce webu, kde jsou v přehledném obsahu rozepsány všechny položky kapitoly Knižní evangelizace.


Související texty na jiných místech internetu

Browne, George: The History of the British and Foreign Bible Society, from Its Institution in 1804, to the Close of its Jubilee in 1854.
books.google.com
Prvních padesát let historie Biblické společnosti Britské a zahraniční, respektive celé British and Foreign Bible Society. E-reprint vydání z roku 1859.

Engleitner, Leopold: The Extraordinary Courage of an Ordinary Man
www.rammerstorfer.cc
Oficiální internetová prezentace rakouského Jehovova svědka perzekuovaného nacistickými silami v letech 1938–1945. Základní životopisná data, důvody pro perzekuci, informace o koncentračních táborech Buchenwald, Niederhagen (Wewelsburg) a Ravensbrück. Informace o současné vzdělávací činnosti, na níž se Engleitner podílí se svým současným producentem a opatrovníkem (Bernard Rammerstorfer) doplňují poděkování některých významných osobností, k nimž patří například prezident rakouské republiky Heinz Fischer nebo kalifornský guvernér Arnold Schwarzenegger.

Hrejsa, Ferdinand: Toleranční patent z 13. října 1781
www.citanka.cz
Studie předního českého specialisty na dějiny domácího protestantismu, původně publikovaná roku 1931. Převod do elektronické fulltextové podoby. Poměry předtoleranční, Vývoj k toleranci za Marie Terezie, Vznik Tolerančního patentu za Josefa II., Význam a důsledky Tolerančního patentu. Pobělohorští kolportéři kacířských knih a jejich pronásledování církví a státem.

U.S. Supreme Court. Jones v. City of Opelika
www.findlaw.com
Soudní dokumenty k případu Jones proti městu Opelika (1942-1943) dokládá jednu z klíčových kauz souvisejících s prosazováním náboženské svobody a nekomerční kolportáže v USA. Svědek Jehovův Rosco Jones byl nejprve odsouzen za to, že na ulicích Alabamy rozšiřoval literaturu, aniž zaplatil poplatek za povolení k prodeji. Nejvyšší soud tento rozsudek potvrdil, v květnu roku 1943 však v rámci jiného případu (Murdock proti státu Pensylvánie) své dřívější rozhodnutí zrušil a prohlásil, že jakýkoli takový poplatek by byl v rozporu
s americkou ústavou, která svobodné šíření náboženských myšlenek zaručuje.

JW.org
www.JW.org
Oficiální internetové stránky svědků Jehovových. Elektronické znění vybraných článků z časopisů Strážná věž a Probuďte se!. Základní informace o námětům čemu věří svědkové Jehovovi a co je cílem jejich činnosti. Nabídka k bezplatnému studiu Bible a související kontaktní údaje

Schneebergerm, V. D.: Metodismus v Československu (1918–1992)  
www.umc.sk
Stručné dějiny metodistické konfese na území bývalého Československa, z pera historika této konfese. V knize se mimo jiné dočtete o rozsahu kolportážních aktivit metodistických aktivistů a o útlumu a postupném umrtvení těchto aktivit během První republiky.


Zpět na obsah této stránky

Zpět na úvodní stranu


Všechna práva vyhrazena / All rights reserved © Kolportaz.cz 2005–2015