Kolportáž dům od domu

| O projektu | Glosář | Evangelizace | Obrozenci | Podnikatelé | Politický tisk |

Výběr Husových dopisů obhajujících veřejné kázání

Příloha k eseji Jan Hus a veřejná evangelizace. Klíčové pasáže tučně zvýraznil ZB.

Přehled dopisů

  1. List obhajující jistého kazatele Mikuláše z Velenovic zvaného Abraham (1408)
  2. List jistému šlechtici, v němž Hus žádá biblický důkaz pro obvinění, že šíří bludy (1410)
  3. List lollardskému příteli Richardu Wycheovi do Anglie (1411)
  4. List blíže neznámému Janu Bradatému a Krumlovským (1411)

Další související odkazy

  1. Diskuse
  2. Související texty na doméně Kolportáž.cz
  3. Související texty na jiných místech internetu

List arcibiskupu Zbyňku Zajícovi, obhajující jistého Mikuláše z Velenovic zvaného Abraham, který byl obviněn a souzen z šíření „viklefských bludů“, ale na Husův zásah pře zbaven.

Latinský list psaný v Praze na přelomu červnu a července roku 1408


Nejdůstojnější otče, odporučuji se vám pokorně u víře a v pravdě Pána našeho Ježíše Krista.

Velmi často si opakuji, jak jste mi, otče, na začátku své arcibiskupské dráhy uložil, abych, jakmile bych spatřil nějakou vadu ve správě, ihned ji oznámil buď osobně, nebo ve vaší nepřítomnosti písemně. Onen příkaz nutí mne nyní k tomu, abych promluvil: Čím to je, že krvesmilní a všelijak hřešící duchovní beztrestně a bez nápravy svobodně si vykračují se vzpurnými šíjemi jako nezkrocení býci a plamenní hřebci, avšak knězi pokorní, kteří vytrhávají trní hříchu a s láskou plní povinnosti vaší správy, nehoní se za lakotou, nýbrž zadarmo, pro Boha se věnují evangelisační práci, jsou žalářováni jako kacíři a strádají ve vyhnanství pro hlásání téhož evangelia. Ach, můj otče, jaká pak je to zbožnost, brániti někomu ve zvěstování evangelia, což přece především uložil Kristus svým učedníkům, řka: „Kažte evangelium všemu stvoření“? Je v tom nějaká rozvaha, brániti v práci bedlivému a věrnému dělníku? Věru, myslím, že něco takového nerozséváte vy, otče, nýbrž ukrutnost jiných lidí. Který pak chudý kněz se odváží bojovati proti zločinům? Kdo se odváží útočiti proti neřestem? „Žeň zajisté jest mnohá, ale dělníků málo“ – opravdových.

A proto, otče, proste pána žně, ať vypudí věrné dělníky na žeň svou. Neboť vám, otče, přísluší sklízeti celou žeň království Českého, shromažďovati ji do stodoly Páně a vydati počet z každého snopu v den smrti. Leč jak budete moci, otče, shromážditi tolik snopů do stodoly Páně, když odnímáte kosu slova žencům podle zvůle lenochů, kteří sami nežnou a jiným brání, když se jim slovem Páně vytýkají jejich zločiny? Na nich se, bohužel, splňuje ono slovo apoštolovo: „Zdravého učení nebudou trpěti a odvrátí uši od pravdy a k básněm obrátí a majíce nedůtklivé uši, sami sobě shromažďovati budou učitele.“ Vskutku se naplní tato řeč apoštolova, protože ustydla láska v duchovenstvu a rozmnožila se nepravost v lidu, jenž odpadl od zbožného hlásání evangelia a pravého následování Krista. Kdopak z nás, běda, následuje života Kristova v chudobě, čistotě, pokoře a v ustavičném kázání? Běda, třikrát běda! Naplňuje se slovo apoštolovo: „Všichni zajisté svých věcí hledají a ne těch, kteréž jsou Krista Ježíše.“

A proto, nejdůstojnější otče, otevřte zrak duchovní, milujte dobré, poznejte zlé. Dbejte, aby vás nezískali rozmařilci a lakomci lichocením, nýbrž ať vás těší pokorní a milovníci chudoby. Vyžeňte lenochy do práce a nepřekážejte věrně pracujícím na žni Páně, neboť není spoutáno slovo, jímž se dokonává spása duší.

Psal bych více, ale brání mi v tom úkol hlásati evangelium. Všemohoucí Bůh obrať vaši mysl, otče, k tomu, co jsem svrchu napsal, abyste mohl vydati počet Pastýři pastýřů v čas příhodný.

Zpět na obsah této stránky | Zpět na esej Jan Hus a veřejná evangelizace

List jistému šlechtici, v němž Hus žádá biblický důkaz pro obvinění, že šíří bludy. List psaný brzy po arcibiskupovu zákazu kázání v kaplích z 10. 6. 1410.

Latinský list psaný v Praze na přelomu června a července roku 1410


Spasení a milost od Pána Ježíše Krista.

Věrohodně jsem se dověděl od celé řady lidí, že mnozí, nedbajíce bázně Boží, kaceřují mne před vaší urozeností. Avšak nikdo z nich se neodvažuje vystoupiti jako protivník - ba ani sám arcibiskup ne, jenž spolu se svými přívrženci učinil udání u papeže jen nějakým potměšilým uskokem a křivou obžalobou, ba, jak myslím, popudili také vaši urozenost proti mně. Mám se snad tím dáti zastrašiti, abych zamlčel pravdu evangelia? Ne, nikoli, vždyť oni sami odporují evangeliu Ježíše Krista a chtějí je spoutati, aby nebylo hlásáno svobodně, jak přikázal nejmilostivější Pán. Vskutku oblékli teď preláti ducha pohanského a farizejského, když zabraňují kázati v kaplích a jiných náležitých místech. Stojí to někde v zákoně Kristově, aby se evangelium nekázalo nikde jinde než ve farních chrámech a klášterech? Věru, snad chce udáviti ono přikázání: „Jdouce po všem světě, kažte evangelium všemu stvoření.“ Podobně chce udusiti onen hlas: „A oni kázali všude a Pán jim pomáhal.“ A stejně i jiná přikázání, která Kristus Pán vyhlásil jak slovem, tak i skutkem. Mám uposlechnouti arcibiskupa v jeho příkazu, který se příčí přikázání Božímu? Odstup to ode mne! „Více zajisté sluší poslouchati Boha než lidí,“ pravili apoštolově, když jim veleknězi bránili. Což jsem já větší než Kristus a jeho apoštolově, abych pro evangelium netrpěl? Odstup to ode mne! Pravíť náš Spasitel: „Neníť služebník větší nežli Pán jeho, ani učedník nad mistra svého.“ „Poněvadž hospodáře Belzebubem nazývali, čím pak více domácí jeho? Poněvadž se mně protivili, i vámť se protiviti budou.“ Ó Kriste, jak trpké pronásledování čeká ty, kdo tě chtějí jako Pána následovati! A proto pomoz nám, aby tě pokorně následovali duchovní preláti i světští páni, kteří usilují tvé evangelium svým jednáním zdeptati.

Pán s vámi! Amen.

Zpět na obsah této stránky | Zpět na esej Jan Hus a veřejná evangelizace

List lollardskému příteli Richardu Wycheovi do Anglie, jako děkovná odpověď na jeho povzbudivý dopis.

Latinský list psaný v Praze po 15. březnu 1411


Pokoj Kristův vzmáhej se v srdcích vašich skrze Ducha svatého, který jest vám dán, nejmilejší, v Kristu Ježíši.

List tvé lásky, která sestoupila shůry od Otce světel, mocně rozpálil srdce bratřím v Kristu. Jeť tak lahodný, důtklivý a plný posily a útěchy, že kdyby jiné spisy jeden po druhém byly pohlceny jícnem Antikristovým, on sám by postačil věrným Kristovým k spáse. Pročež, uvažuje ve své mysli o jeho jádru a síle, řekl jsem na veřejném kázání před mnohými lidmi - myslím, bylo na něm na deset tisíc lidí -: „Vizte, drazí bratři, jak velikou péči o vaši spásu mají nejvěrnější kazatelé v cizích končinách, že žádají celé své srdce vylíti, aby nás mohli posilniti v zákoně Krista Pána.“ A připojil jsem: „Hle, váš milovaný bratr Richard, druh M. Jana Viklefa v pracích evangelických, napsal nám list tak posilňující, že kdybych neměl žádného jiného písma, musil bych se pro evangelium Kristovo vydati na smrt.“ Učiním tak s pomocí Pána našeho Ježíše Krista. Tak se roznítili věrní Kristovi tím listem, že mne požádali, abych jej přeložil do jazyka našeho lidu.

Věru nevím, co mám psáti tvé lásce a ostatním bratřím. Já, méně učený, nemohu poučovati učenějších a zdali pak mohu já, slabší, posilovati statečnější ve službě Kristově? Co mi zbývá říci? Slova posily a poučení mi přebral, předrahý, tvůj list. Nezbývá mi, než abych prosil a děkoval: prosil za pomoc modlitbou a děkoval, že z požehnané Anglie dostalo se Čechám tvou prací tak velikého prospěchu za pomoci Ježíše Krista. Není divu, že „někomu je vůně k smrti“, na druhé straně je radostný zjev, že mnohým „je vůně k životu věčnému“. Tolik koukolu našil nepřítel v našem království, že se zrno pšeničné ukázalo jen ztěží a zřídka, celé pole člověka zaujaly kopřivy, že se nesnadno dala najíti cesta spásy.

Již však lid, jenž chodil ve tmách, uzřel světlo veliké Ježíše Krista, neboť těm, kdož přebývali v krajině stínu smrti, objevilo se světlo pravdy, kterouž pomocí Spasitele našeho přijímají lidé horlivě, a to páni, rytíři, měšťané i lid obecný. A pozná-li to zcela ta vaše svatá společnost v Anglii, zvolá s radostí v srdci: „Vesel se neplodná, kteráž nerodíš, vykřikni a zvolej, kteráž nepracuješ ku porodu, neboť ta opuštěná mnoho má synů.“

Věz, nejmilejší bratře, že lid nechce slyšeti nic než Písmo svaté, a zvláště evangelium a epištoly, a kdekoliv se v městě, v městečku, na vsi nebo na hradě objeví hlasatel svaté řeči, tu se lid houfně sbíhá a opovrhuje kněžstvem nevzdělaným. A proto ďábel povstal, neboť již se pohnul ocas samého Behemota a zbývá jen, aby Pán Ježíš Kristus potřel jeho hlavu. Hle, zlehka jsem se dotkl jeho ocasu a on otevřel svou tlamu, aby mne spolu s bratřími pozřel. Teď zuří a pln lži brzy kaceřuje, tu zas lichotí, brzy zesiluje oheň trestu, šíří pochodeň hrozného blesku do sousedních diecesí a doma se neodvažuje dotknouti mého temene. Neboť ještě nepřišla hodina, ještě nevyrval Pán z jeho tlamy za pomoci mé a mých bratří ty, jež předurčil k životu slávy, pro něž propůjčí statečnost hlasatelům evangelia, aby aspoň ocas Behemotův zdeptali, dokud by hlava jeho se všemi údy nebyla úplně potřena. Toho si přejeme z té duše, o to pracujeme, a, jak tvá vzácná laskavost píše, pro to musíme pokorně podstoupiti smrt a nesmíme ztratit důvěru v pomoc Všemohoucího Pána, jakož Pán přelaskavý praví: „Já s ním budu v soužení, vytrhnu a oslavím jej.“ Ó ty výsostné vytržení a slávo, ty očekáváš Richarda s bratřími, jenž již vytrpěl tak mnohá protivenství! Ujmi se i mne bídného, abych byl mezi svými bratry, kteří neohroženě vyznávají tvůj zákon uprostřed pokolení zlého a cizoložného. „Uděliž nám pomoci v soužení, nebo marná jest pomoc lidská.“ V tobě budiž naše naděje, k tobě nás poutej „provázek třípramenný“, jehož nemůže Antikrist přetrhnouti, protože jej upletl Pán Ježíš Kristus. On pak sám, nejmilejší bratře, uděliž tobě a tvým pomocníkům nerušený život v milosti, abys byl dlouho živ a mohl bludné ovce navraceti na cestu pravdy.

Velmi jsem se zaradoval a my všichni, kdož milujeme evangelium, že tvá láska se k nám osvědčila tak dobrotivě tím, že nás spasitelně poučovala. O ostatním se zmíní Mikuláš. List nám byl doručen až na druhou neděli postní, poněvadž Šimon byl s ním v Uhrách. Náš pan král a celý jeho dvůr, královna, páni i lid obecný jsou zaujati pro slovo Ježíše Krista. Církev Kristova v Čechách pozdravuje církev Kristovu v Anglii a přeje si zúčastniti se vyznání svaté víry v milosti Pána Ježíše Krista. Milostivý Bůh budiž vaší odměnou za to, že jste s tak velikou námahou posloužil nám potřebným opatřením exemplářů. Pokoj vám, který převyšuje všeliký rozum. Amen.

Zpět na obsah této stránky | Zpět na esej Jan Hus a veřejná evangelizace

List blíže neznámému Janu Bradatému a Krumlovským

Latinský list psaný v Praze v květnu 1411


Spasení a milost od Pána Ježíše Krista.

Nejmilejší!

Slyšel jsem o vašem soužení: nuže mějte to za samu radost, že jste upadli v rozličná pokušení jako na zkoušku své stálosti. Já, nejmilejší, upadám především v rozličná pokušení, leč považuji to za radost, že mne nazývají kacířem pro evangelium a dávají mne do klatby jako zločince a neposlušného. Však k ochraně mé radosti přichází mi na mysl život a slovo Kristovo a řeč apoštolů. Ve Skutcích apoštolských se totiž praví v kapitole čtvrté, jak Annáš, kníže kněžské a Kaifáš, Jan a Alexander a kteřížkoli byli z rodu kněžského, svolavše apoštoly oznámili jim, aby nemluvili ani neučili ve jménu Ježíšově. Avšak Petr a Jan odpovídajíce řekli jim: „Jest-li to spravedlivé před obličejem Božím, abychom vás více poslouchali než Boha, suďte! Neboť my nemůžeme nemluviti toho, co jsme viděli a slyšeli.“ A opětně, když titíž knězi nařizovali, aby nekázali, řekli podle Skutků apoštolských, kapitoly páté: „Více sluší poslouchati Boha než lidí.“ A na tomto výroku přestali pohané, židé a kacíři řkouce, že Boha jest nade vše poslouchati. Než, ó žel, přívrženci Antikristovi jsou v tomto přikázání zaslepeni, nikoliv ovšem svatí, apoštolově a praví žáci Kristovi. Proto dí svatý Jeroným v listě Efezským: „Poroučí-li pán nebo prelát to, co neodporuje víře nebo Písmu svatému, služebník se mu podřídí, nařizuje-li však něco odporujícího, nechť spíše poslechne pána nad duchem než nad tělem.“ A dále praví: „Je-li dobré, co nařizuje panovník, splň jeho vůli, pak-li zlé, rci: Více sluší poslouchati Boha než lidí.“ Rovněž Augustin praví v šestém Kázání O slovech Páně: „Nařizuje-li ti moc světská to, co činiti nemáš, pak zajisté jí nedbej a boj se mocnosti vyšší. Pozoruj postup zařízení lidských. Nařídí-li něco náměstek, má se splniti jeho rozkaz, čelí-li proti místodržiteli? A dále, kdyby něco nařídil sám místo držitel a něco jiného panovník, kdo by pochyboval, že se sluší onoho nedbáti a tomuto sloužiti? A proto přikáže-li panovník něco jiného než Bůh, jsme povinni jím pohrdnouti a poslechnouti Boha. Protivíme se tudíž moci ďábelské nebo lidské, kdyby zavedla něco proti Bohu. Tím přikázání Božímu neodporujeme, nýbrž je posloucháme. Vždyť tak nám přikázal Bůh, abychom neposlouchali žádné mocnosti ve zlém.“ Potud Augustin.

K témuž podotýká Řehoř v poslední knize Moralií: „Musíme si uvědomiti,“ vece, „že nikdy nemá z poslušnosti vzejíti zlo.“ Rovněž blahoslavený Bernard v kterémsi listu praví: „Páchati jakékoliv zlo, třebas i podle rozkazu, není vlastně, jak známo, poslušnost, nýbrž neposlušnost.“ Rovněž praví blahoslavený Isidor – a je to doloženo v 11. Kanonice, v kvestii 3a: „Dopustí-li se ten, kdo jiným stojí v čele, čehokoliv, co Bůh zakázal, nebo nařídí-li, aby se to tak stalo, neb opomene-li to, co psáno jest, neb opomenouti nařídí, připomeňme mu slova svatého Pavla, jenž dí: „Bychom pak i my neb anděl s nebe sstoupil a kázal vám mimo to, což jsme vám kázali, proklet buď“ a dále: „Brání-li vám kdo v tom, co od Pána nařízeno jest, neb opět poroučí-li, aby konáno bylo, co Pán konati zbraňuje, proklet buď všem, kteří miluj í Pána.“ A dále: „Praví-li něco neb nařizuje ten, kdo v čele stojí, mimo vůli Boží nebo mimo to, co se zjevně přikazuje v Písmě svatém, budiž považován za křivého svědka před Bohem nebo za svatokrádce.“

Z toho je patrno, že ti, kdo brání kázati, jsou křiví svědkové a svatokrádci. Proto je Bůh proklel podle slov proroka, jenž pronáší klatbu: „Prokletí, kteří se odchylují od nařízení tvých.“ K mému thematu se vztahuje výrok Jeronýmův k Rustikovi, biskupu narbonskému: „Žádný biskup se proto nenadýmej závistí, která pochází z ďábelského pokušení, nehorši se, povzbuzuj í-li občas knězi svůj lid, káží-li v kostelích a lidu, jak bylo řečeno, žehnají. Tomu, kdo by mi v tom bránil, řekl bych: Kdo nechce, aby duchovenstvo plnilo přikázání Boží, ať vyzná, kdo je vyšší než Kristus.“ Rovněž Běda ve výkladu na slova Písma: „Naleznete oslici přivázanou a oslátko s ní, odvažtež je a přiveďte ke mně. A optal-li by se vás kdo, proč je odvazujete, tak dítě jemu: Pán jich potřebuje“ – praví: „Zde přikazuje v mystickém smyslu učitelům, aby, vyskytla-li by se nějaká překážka, že by někdo bránil vyprostiti hříšníky z osidel a vyznáním víry přivésti je k Pánu, přece neustávali v kázání, nýbrž vytrvale naléhali, že Pán právě jich potřebuje k zbudování své církve.“ A kdo by mohl vypsati všechny výroky svatých, kde vesměs učí, že sluší více poslouchati Boha než lidí!

Naproti tomu namítají tyranové slovy Matoušovými v kapitole 23: „Cožkoli by rozkázali vám, čiňte.“ Jim však hned zavírá ústa následující zákaz, kde se praví: „Podle skutků jejich nečiňte.“ A tak dí Bůh v páté knize Mojžíšově v kapitole 24: „Učiníš všecko, jakž učiti budou vás knězi Levitové, jakož přikázal jsem jim.“ Hle, Pán chce, aby ten, kdo má poslouchati, poslouchal toliko podle jeho přikázání. Odtud onen výrok Petrův v 1. listu v 2. kapitole: „Služebníci, poddáni buďte ve vší bázni pánům svým“ a doleji: „také zlým“ – ale odstup to od nás, aby někdo poslouchal zlých, tím totiž by poslouchal ďábla. Učíť vůle Boží a Písmo, že máme poslouchati představených toliko ve věcech dovolených.

O to se opíraje zvolil jsem raději při kázání poslouchati Boha než papeže, arcibiskupa a ostatních satrapů, protivníků onoho příkazu Kristova: „Jděte do celého světa“ atd. To jsem zaznamenal, abyste dovedli odporovati ďábelským psům.

Zpět na obsah této stránky | Zpět na esej Jan Hus a veřejná evangelizace

Diskuse


11.04.2007 | Dotaz od: ML | Předmět: Zdroj Husových dopisů
Můžu se zeptat na zdroj publikovaných dopisů Mistra Jana? Srovnával jsem váš text s knížkou, co mám doma a občas jsou tam drobné odlišnosti. Upravoval jste to nějak?

16.04.2007 | Odpověď: ZB
V prvé řadě oceňuji badatelskou pečlivost! Základem dopisů Jana Husa publikovaných na webu Kolportáž.cz je kritické vydání listů a dokumentů, které publikoval Václav Novotný roku 1920 (M. Jana Husi Korespondence a dokumenty. In: Sbírka pramenů českého hnutí náboženského č. 9, Praha 1920) a pozdější překlady vycházející z této edice. Jak je uvedeno výše, do textů jsem zasahoval pouze zvýrazněním některých vět, které jsou sázeny tučně. Většina Husových listů je psána latinsky, žádný Husův dopis není zachován v prvopise, ale pouze v opisech a různých překladech, důsledkem čehož můžete při komparaci jednotlivých vydání narazit na drobné odlišnosti. Smysl však zůstává stejný

Zpět na obsah této stránky

Zpět na úvodní stranu


Všechna práva vyhrazena / All rights reserved © Kolportaz.cz 2005–2015