Kolportáž dům od domu

| O projektu | Glosář | Evangelizace | Obrozenci | Podnikatelé | Politický tisk |

Obchodní formy kolportáže na našem území

I přes dobrou doložitelnost různých kolportážních aktivit během uplynulých 2.000 let, termínu colportage = kolportáž začalo být pro označení těchto činností v širších souvislostech využíváno až od 19. století a to v prvé řadě v souvislosti se zcela specifickým komerčním podomním obchodem, především s podomním prodejem knih a jiných tiskovin. Oproti ostatním druhům kolportáže byl jediným cílem komerčních kolportérů finanční zisk, s čímž souvisela mnohá specifika tohoto obchodního odvětví. Ve druhé polovině 19. století se v souvislosti s podomním prodejem knih a sešitových románů objevil také termín kolportážní literatura.

  1. Jednotlivé formy knižního obchodu se rodily pozvolna
  2. Podomní obchodníci versus kamenná knihkupectví
  3. Etablovaným knihkupcům ani státu kolportérství příliš nevonělo
  4. Velká vlna komerčních kolportážních knihkupectví
  5. Kameloti a bukinisté
  6. První republika kolportéry tolerovala a nakonec i legalizovala
  7. Kolportáž tiskovin v období komunistické diktatury
  8. Komerční kolportáž po roce 1989
  9. Související texty na doméně Kolportáž.cz
  10. Související texty na jiných místech internetu

Jednotlivé formy knižního obchodu se rodily pozvolna

Bezprostředně po zavedení knihtisku v polovině 15. století bylo možné knihu pořídit u jejího tiskaře, který figuroval jako její vydavatel i prodejce v jedné osobě. Mohl to být také „knihohandlíř“, který byl ochoten knihu směnit (vyhandlovat) formou barteru za jiné zboží. Teprve postupně se jednotlivé profese související s výrobou a distribucí knih specializovaly a i v českých zemích se od ostatních profesí vydělili knihvazači (1562), pak knihtiskaři (1767), přičemž zároveň se vedly vleklé spory, kdo z nich má právo knihy prodávat, kde a za jakých podmínek.

Zpět na obsah této stránky



Podomní obchodníci versus kamenná knihkupectví

První specializovaná kamenná knihkupectví se v Čechách objevila ve druhé polovině 16. století. Ještě několik desetiletí však na knižním trhu koexistovala s některými knihtiskaři, kteří své knihy sami rozváželi povozem na trhy, kde je sami prodávali na stáncích. Do hry o domácího zákazníka vstoupili rovněž komerční kolportéři. Ti v českých zemích k nevoli domácích knihkupců celoročně sbírali předplatitele na konkurenční knihy ze sousedního Německa, jejichž knihy byly evidovaným zájemcům dopravovány mimo distribuční síť domácích knihkupectví.

reprodukce rytiny z díla Orbis Pictus

Cestující (podomní) obchodníci odháněni od města.
Výřez z Komenského díla Orbis Pictus (1792)

Teprve císař Leopold I. za účelem snazší kontroly zakázal ve druhé polovině 17. století prodej knih všem knihařům a mědirytcům s poukazem, že tuto činnost mohou provádět pouze specializovaní obchodníci. Úředně dlouhodobě sužovaný podomní obchod s knihami byl striktně zakázán roku 1749. Následně vydaný knihkupecký řád císařovny Marie Terezie z roku 1772 pak jasně vymezil povinnosti knihkupeckého řemesla požívajícího od té doby zákonných výhod a úřední ochrany.

V roce 1788 byly sice podomní obchod a kolportáž drobných spisů na krátko povoleny, po smrti Josefa II. a návratu k některým starým »pořádkům« byl však úřední zákaz podomního obchodu s knihami brzy obnoven. Tiskoviny obecně, ale zvláště knihy, nebyly v té době považovány za běžné (neškodné) zboží. Jejich prodej byl citlivým politickým tématem. Knihkupecká živnost nebyla proto živností volnou, ale koncesní, a bez udělení řádné knihkupecké koncese nemohl podle zákona knihy rozšiřovat ani běžný obchodník.

Zpět na obsah této stránky



Etablovaným knihkupcům ani státu kolportérství příliš nevonělo

Začátkem 19. století jednotlivé knihkupecké krámky na našem území příliš neprosperovaly. Knihkupců bylo mnoho, konkurence vysoká a zisk z obchodu malý. Ačkoli se knihkupci v první polovině století začali sdružovat do živnostenského gremiálního tělesa, své konzervativní postoje si spíše posilovali. Kolportáž byla dle tiskového zákona č. 6/1862 ř. z. nezákonná. Knihkupci sice mohli při své nabídce požívat jistých výjimek, většina z nich však považovala proaktivní nabídku či prodej mimo kamenný obchod za něco nepatřičného.

Když do Čech v polovině 19. století z Francie dorazil nový obchodní styl, který komerční kolportáž prezentoval jako moderní nabídkovou, případně samostatnou marketingovou metodu pro podporu odbytu zboží nebo promotion k již zaběhnuté činnosti, byla řada knihkupců zaskočena.

Vlastních kolportérů, kteří pro kamenná knihkupectví sháněli předplatitele, začal využívat jen málokterý knihkupec. Přitom na rozdíl od ostatního obyvatelstva říše mohli knihkupci (nebo jejich zaměstnanci) v rámci své živnostenské činnosti chodit dům od domu a nabízet své zboží. Lidé si podle ukázkového výtisku učinili objednávku, která byla následně vyřízena poštou. Pokud komerční kolportér nepřekračoval zákon v tom smyslu, že by knihy přímo na místě prodával, ušetřil si zbytečné nepříjemnosti ze strany úřadů a dobře se mu dařilo.

Přesto všechno až na několik málo progresivních podnikatelů, kteří začali s pomocí komerčních kolportážních metod úspěšně oslovovat docela nové cílové skupiny, řada knihkupců v kamenných obchodech si své nepružné konzervativní názory uchovávala. Podomním „hauzírováním“ by prý ztratili svou stavovskou čest. Kolportáži proto nepřáli a existenci kolportážních knihkupectví považovali za jednu z důležitých příčin svého malého podnikatelského úspěchu.

podomní obchod odmítán

Část obyvatelstva neměla již na přelomu 19. a 20. století pražádné pochopení
pro podomní formu nabídky. Považovala ji za obtěžování,
což v některých případech dávala najevo i poněkud neurvale.
(Nálepka na domovní dveře; po r. 1918 ?)

Abychom však obavy tehdejších obchodníků chápali ve správném rámci, je třeba zmínit, že z podobných důvodů byli někteří knihkupci i proti zavádění veřejných knihoven a čítáren, jež houfně vznikaly právě v osmdesátých a devadesátých letech 19. století. Jiní neváhali své obchodní neúspěchy svádět na mládež, která místo aby více četla, stále více „maří čas sportem“, takže pozbyla chuti číst knihy a rovněž peněz na ně, které pohltil sport!

Na konzervativní postoje knihkupců začali nakonec kriticky upozorňovat i někteří nakladatelé, kteří důsledkem obchodní strnulosti přicházeli o nemalé zisky. Ani jejich vybídky k jinde osvědčené kolportáži se však nesetkávaly s velkou odezvou. Pozitivně se ke kolportážní distribuci stavěla jen malá skupina progresivních obchodníků, kteří odmítali s pocitem sebelítosti nečinně čekat, až někdo sám přijde do jejich obchodu. Začali proto školit své vlastní kolportéry a budovat samostatné kolportážní oddělení svého podniku.

Zpět na obsah této stránky



Velká vlna komerčních kolportážních knihkupectví

Mnozí příslušníci knihkupeckého cechu zůstávali vůči kolportáži v tradiční opozici i poté, kdy i zkušenosti z naší země potvrzovaly, že si lze kvalitního kolportéra odchovat. Chození za zákazníky považovala většina knihkupců nadále za nehodné své stavovské cti a dlouhodobě si na kolportážní způsoby nabídky a prodeje hlasitě stěžovali. S končícím 19. stoletím navíc jejich nářky narůstaly, protože dokonce i benevolence úřadů byla vůči komerční kolportáži stále větší a začalo se uvažovat o zrušení všech dosavadních regulačních omezení.

V této době začala být ve velkém šířena také tzv. „kolportážní literatura“, což je poněkud nešťastné označení pro pokleslý druh sešitové literatury komerčně šířené především od šedesátých let 19. století až do konce čtyřicátých let 20. století. Na přelomu 19. a 20. století se dokonce i v Česku objevilo několik knihkupeckých společností, které se na výrobu a kolportáž sešitových vydání lidových románů vycházejících na pokračování specializovaly (tzv. „kolportážní knihkupectví“).

I přesto, že zkušenosti z naší země dostatečně potvrzovaly, že si v rámci knihkupeckého obchodu lze kvalitního kolportéra odchovat, knihkupci jako celek takovou formou distribuce opovrhovali. Paušálně kolportéry označovali za spodinu společnosti, která kazí dobrý vkus obyvatelstva lacinými romány. Cestujícími komerčními distributory nebo ofertisty se proto postupně stále více stávali lidé s pochybnou pověstí, čímž se otázka mravního kreditu kolportáže dostávala do začarovaného kruhu.

Zpět na obsah této stránky



Kameloti a bukinisté

Zvláště ve městech začali být pro pouliční šíření denního tisku a časopisů najímáni kameloti, jakýsi osobitý druh nárožního kolportéra, kteří na ulicích halasně vyvolávali tituly prodávaného periodika, čímž v konkurenci propagovali svůj list. V Praze se dokonce na krátko objevilo i několik bukinistů, čili podomních prodavačů knih. Jejich další rozvoj byl brzy eliminován nálezem Správního dvora soudního č. 8165 ze dne 4. června 1901, podle něhož se zákaz volného šíření tiskovin dle § 23 tiskového zákona vztahoval na tzv. „létací knihkupectví“ bez ohledu na jejich vnější formu.

Zpět na obsah této stránky



První republika kolportéry tolerovala a nakonec i legalizovala

Bezprostředně po vzniku republiky začali se na ulicích většiny větších měst objevovat pouliční prodejci tiskovin nejrůznějšího druhu, těžící z euforické popřevratové atmosféry a z obecného opojení politické svobody. Ačkoli z hlediska zákonů byla taková činnost nezákonná, byly úřady k takovým aktivitám zpočátku tolerantní, a dokonce i představitelé Spolku a Gremia českých knihkupců a nakladatelů se vyslovovali pro toleranci. Vzhledem k úspěchům komerčních kolportérů za Předlitavska a s přihlédnutím k různým kolportérům osvětovým byli někteří knihkupci dokonce toho názoru, že se kolportáž stane standardní obchodní metodou 20. století.

Jedním z prvních, kdo v Československu po vzniku republiky znovu zavedl komerční kolportáž, byl Alberto Vojtěch Frič (1882–1944), známý český cestovatel, botanik, etnograf, spisovatel a novinář, který v Praze krátce vydával politický časopis Očista (1922) a pokoušel se jej kolportážními metodami co nejvíce dostat mezi veřejnost. Stejným způsobem začaly být nabízeny i další tituly, a pražské nakladatelství Melantrich začalo dokonce po získání zvláštního povolení používat speciální kolportérské vozíky na kolečkách pro nabídku knih a sešitů přímo na ulicích.

Docela přirozeně začal znovu sílit hlas veřejnosti volající po legalizaci kolportáže. Někteří političtí aktivisté dokonce po vzoru sousedních států volali po zrušení koncesního systému pro tiskařské a knihkupecké živnosti. Právě díky této atmosféře začala být kolportáž (zvláště komerční nabídka časopisů na ulicích) do jisté míry úředně trpěna. Spolu s tím se však ozývaly hlasy obviňující šmahem všechny kolportéry z nekalých praktik, dryáčnictví a šíření špatného vkusu, vedle čehož se knihkupci opět začali strachovat o vlastní prosperitu a znovu se stavěli spíše proti.

fotografie kamelota z roku 1946

Pouliční prodavač Karel Eckert na ulici ve Valašském Meziříčí (asi 1946)

Podobně jako před válkou, objevila se pochopitelně i během dvacátých let vedle poctivých obchodníků také řada bezskrupulózních osob, které vyznávaly jedině zisk, čímž však kazily jméno i všem ostatním kolportérům. Alespoň k dílčí názorové kohezi došlo uvnitř Svazu československých knihkupců a nakladatelů teprve na samém konci dvacátých let, díky čemuž pak byla v následujících letech podporována systémová spolupráce se všemi komerčními kolportéry, kteří byli ochotni se ve Svazu registrovat a pracovat v duchu vnitřních spolkových stanov.

Zpět na obsah této stránky



Kolportáž tiskovin v období komunistické diktatury

Když v roce 1948 získali komunisté absolutní moc ve státě, změnila se rychle celá řada zákonných ustanovení z oblasti tisku a šíření informací. Cílem těchto změn bylo podřídit veškeré informační toky kontrole státu, nicméně, distribuce tisku prostřednictvím kolportérů a kamelotů zůstávala po celé čtyři dekády (1948–1989) legální. Rozšiřovat bylo ovšem možné jen státem kontrolovaný tisk a navíc vždy způsobem, v místech a v době výslovně schválených příslušnými úřady. Prodej tiskovin dům od domu nebo jakákoliv nekontrolovaná distribuce knih nepřipadaly vůbec v úvahu.

kamelot rozšiřuje roku 1955 Večerní Prahu

„Prrrrrávě vyšla!!!!“
ozvalo se v pražských ulicích [...] Po dlouhé době viděla zas Praha kameloty.
A tak se například stalo, že kamelot František Pilch, který má své stanoviště u Národního divadla, se na základě výše uvedeného zvolání dostal jen na Můstek,
kde ho právě vidíte při plné práci.
(Večerní Praha, duben 1955, dobový popisek)

Likvidací tržního hospodářství zmizela dosavadní motivace pro realizaci této fyzicky i psychicky náročné komerční činnosti. Velkou senzací se proto v roce 1955 stalo znovuobjevení nárožních kamelotů v rámci činnosti státního podniku. Prostřednictvím kamelotů začal být na pražských nárožích prodáván deník Večerní Praha. Po letech tak bylo v hlavním městě znovu slyšet jejich hlasité vyvolávání nejzajímavějších titulků aktuálního vydání.

Období nejtvrdšího stalinismu končilo. Prodej Večerní Prahy způsobem, který měl v předešlých letech nálepku buržoazního driáčnictví, byl toho dalším důkazem. Přesto všechno byl však prodej Večerky na nárožích (čili mimo novinové stánky) až do roku 1990 jednou z mála výjimek, k níž se tehdejší politický režim uvolil. Těch několik málo státem evidovaných kolportérů a kamelotů byl režim schopen držet pod kontrolou. Jejich výdělky pak byly dle vyhlášky Ministerstva financí zdaňovány zvláštním způsobem.

Určitou představu o síle fenoménu Večerky a její distribuce si lze udělat i z toho, že právě distribuce tisku na veřejnosti byla v polovině šedesátých let 20. století inspirací autorům animované znělky televizního Večerníčku, v němž ilustrovaný chlapec přijíždí z pohádkového světa a rozhazuje listy papíru – Večerníčky – určené dětem.

Zpět na obsah této stránky



Komerční kolportáž po roce 1989

Veškerý podomní obchod se po roce 1989 potýká s podobnými problémy, jako tomu bylo v období Předlitavska a První republiky. Značná část veřejnosti považuje podomní způsob nabídky za neseriózní; média na případech několika podvodníků poukazují na rizika spojená s nákupem mimo kamenný obchod. Do jisté míry nesou podomní obchodníci za tento cejch spoluvinu, protože jejich organizace zatím nedokázaly veřejnost přesvědčit o spolehlivosti jejich služeb. Tím více jsou mediálně propírány případy nekvalitního zboží prodávaného dům od domu nebo případy amorálních podvodníků, kteří se prostřednictvím podomní nabídky pouze dostávali do domácností důvěřivých seniorů, aby jim pak nenápadně zcizili finanční hotovost a jiné cennosti.

Přesto všechno různé formy podomního nebo osobního prodeje úspěšně fungují i na Českém trhu. Obchodníci některých nakladatelství se snaží své knihy, zvukové nahrávky či jiné komodity nabízet ve firemních kancelářích větších měst, jiní naopak na venkově. Jako velmi úspěšný obchodní model se již od druhé poloviny devadesátých let projevuje vydávání a distribuce různých zdarma kolportovaných deníků. Podobně dlouho je i v České republice distribuován street-paper, tedy periodikum prodávané na ulici lidmi v tíživé sociální nebo finanční situaci, kteří získávají polovinu prodejní ceny. Některé komunitní časopisy jsou zdarma k dostání ve stojanech v komunitních místech (kluby pro mladé, restaurace apod.), odkud jsou dále šířeny neformální cestou.

Zavedené deníky a časopisy jsou naproti tomu veřejně kolportovány zcela výjimečně. Naprostá většina novin, časopisů a jiných periodik je prodávána v sítích tradičních trafik.

Zpět na obsah této stránky



Související texty na doméně Kolportáž.cz

Další články k problematice komerční kolportáže naleznete na úvodní stránce webu, kde jsou v přehledném obsahu rozepsány všechny položky kapitoly Podomní obchod.


Související texty na jiných místech internetu

Ďuríček, Andrej: Největší knihkupectví světa
www.ikoktejl.cz
Cestopisná reportáž o klasických francouzských bukinistech na nábřeží pařížské Seiny. Krátký nástin historie pouličních prodavačů knih a almanachů s výhledem až do současnosti.

Knihkupecko-nakladatelské forum
www.sckn.cz
Diskusní forum pro nakladatele v České republice. Názory současných knihkupců na podomní obchodníky s knihami.

Les Editions Laccour-Ollé / The Laccour-Ollé Editions
www.editions-lacour.com
Komerční stránky tradičního kolportérského knihkupectví. Stránky věnované historii kolportáže literatury ve Francii v období 18. a 19. století, kdy prodej knih dům od domu zažíval na francouzském venkově vrcholné období. Aktuální obchodní nabídky.

Medek, Ivan: Vzpomínka na květen
www.bbc.co.uk
Vzpomínka novináře Ivana Medka na 8. květen 1945. Vzpomínka na kamelota prodávajícího Národní listy a na to, jak i takový zdánlivě malý okamžik může být součástí velkého kola dějin.

Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN)
www.sckn.cz
Oficiální stránky obnoveného oborového sdružení založeného původně roku 1879 a rozpuštěného roku 1949 na základě vydání zákona č. 94/1949 Sb., o zrušení soukromého vydávání knih


Zpět na obsah této stránky

Zpět na úvodní stranu


Všechna práva vyhrazena / All rights reserved © Kolportaz.cz 2005–2015