Hromadné rozšiřování lidové četby

1. Krize knihkupecká
2. Výhody a přínos kolportáže
3. Kolportážní romány a důvod jejich velkého rozšíření
4. Kolportážní romány kazí pověst celému kolportážnímu odvětví
5. Jak kolportážní prodej funguje a nakolik jsou kolportážní knihkupectví zisková
6. Pokusy o regulaci distribuce kolportážních románů
7. Osvětová činnost německých spolků
8. Výhody a nevýhody lidových knihoven
9. Související texty na doméně Kolportáž.cz
10. Související texty na jiných místech internetu

Je všude na venkově po vší práci hospodářské, a proto přemnozí krátí si dlouhé posud večery četbou povídek, románů a pod. Mnozí čtou věci dobré, ale přemnozí vše, co jim do rukou přijde. A čím napínavější, strašnější to je, tím více po tom dychtí. Zvláště tzv. krvavé a pikantní romány mnozí přímo hltají. S velikou škodou pro sebe tak činí. Neboť tím kazí se jenom na mravech, chorobně dráždí i nervy. je tomu nyní tak bohužel v každé literatuře, tedy i v naší české. Někteří nesvědomití nakladatelé lákají tak z chudých lidí tisíce, dávajíce jim za to duševní jed.

Jak si při tom počínají, chci tuto ukázati. Neučiním tak přímo, ale nepřímo tím, že tu uvedu dle Preussische Jahrbücher (říjen 1899) článek Tony Rellenovy. Píše:

Krize knihkupecká

Nejsou to vždy nejlepší knihy, které lid čte, a které se mu činí co nejpřístupnějšími. Nehledíme-li ku četbě nábožné, chce lid čisti něco zajímavého, napínavého, něco, co má silné zevnější dráždidlo. Toto dráždidlo spekulanti, jimž nejde o vzdělání lidu, nýbrž jen o obchod, stupňovali co nejvíce. Místo zajímavého dávají lidu sensační a pikantní. Mládeži dávají události o loupežnících a indiánech, dospělým úplné bezcenné a mnohdy mravně zcela závadné kolportážní romány, které se v milionech sešitů rozšiřují.

Často slýcháme nyní o krizi knihkupecké. Není divu, neboť drahé knihy německé publikum nekupuje. Dobrá kniha má sotva 1000–2000 odběratelů; je-li jich více, je to již událost. Za to v kolportážní literatuře nejhorší zboží vychází v 50–100.000, ba i 200.000 výtiscích. To je tím podivnější, že titíž lidé, kteří tuto literaturu kupují, snad nikdy v živote o své újmě nekoupili si knihu dobrou za několik marek. Od kolportérů však dají si v týdenních malých částkách po 10 nebo 20 fenikách 10, 12 až 18 marek vylákati z kapsy.

Vím ovšem dobře, že i jiné knihy někdy jdou velice na odbyt, avšak literárně cenné knihy nejdou v lid v tom poměru, jako tyto kolportážní romány. Pohlédneme-li na knihy, které »táhnou«, vidíme, že nějaký zvláštní výsledek v Německu bývá velice řídký.

Největší náklad mají v Německu bible, slabikáře a kuchařské knihy. Bible odjakživa v protestantských zemích hojně se kupovala. Tiskař Hans Lufft ve Wittenbergu od roku 1534–1574 rozšířil na 100.000 biblí. V biblickém ústavě Cansteinově v Halle vyšlo roku 1886 tisící vydání bible. První vydání v roce 1785 mělo 8000 výtisků a prodalo se za 3 léta; v roce 1844 bylo již přes 3 miliony tohoto oktávového vydání vytištěno. Jiné dílo, které r. 1883 vyšlo v tisícím vydání, je Hästerův slabikář, vydávaný Bädekrem v Essenu. První vydání vyšlo roku 1853. Že i kuchařské knihy jdou velice, na odbyt, je pochopitelno.

Jak je tomu však u děl literárních? Jaký ohromný počet děl Schillerových a Goethových v nejrůznějších vydáních byl rozšířen, nedá se spočísti. Můžeme si to však poněkud představiti, vzpomeneme-li, že opět a opět nové vydání vychází a že některé dosáhlo kolosálního rozšíření. I cizojazyční klasikové kupují se v Německu velice. Příklad, jak rychlý odbyt najde vydání, je-li dobře zpracováno co do textu a zevnější úpravy, dal ústav nakladatelský ve Stuttgartě, který na podnět německé Shakespearovy společnosti vydal v jednom svazku laciné vydání dramat Shakespearových za 3 marky. Dobrý papír, krásný, byť i drobný tisk a dobrá vazba. Jak se vydání to zalíbilo, dokazuje okolnost, že za půl druhého roku vyšlo 10 vydání po 2000 výtiscích.

Jsou i některá díla básnická, která se dožila 50. nebo až 100. vydání, ale vše to jsou výjimky. Vlastní lid takových knih nečte. Obsáhlá vydání vysvětlují se tím, že nejvyšší kruhy a stav střední knihy ty kupoval. Spíše již praktického obsahu knihy vniknou v lid. Chci podati jeden aspoň příklad: knihy apoštola vody Kneippa dosáhly neobyčejné velkého odbytu pres svou poměrné vysokou cenu.

Naproti tomu jsou literární díla, která vzbudila sensací a přece málo se kupují. O Nietzschovi chtěl nyní každý něco psáti; jeho jméno četlo se stále v denních listech, ale vydání jeho knih nešla mnoho na odbyt. Zato neočekávaně prodávalo se mnoho díla Rembrandt jako vychovatel, ačkoli, málo které dílo dostalo tolik štulců a posměchu. Ovšem že nízká cena (2 marky za svazek velkého oktávu o 356 stranách) uspíšila odbyt.

Všeobecně můžeme říci, že v Německu – nehledě k řídkým výjimkám – drahá kniha málo se kupuje, byť byla sebe cennější a sebe více vzrušení způsobila. Naopak ale soudili bychom neprávem, myslíce, že nízká cena dostačí, aby šla kniha na odbyt. Je dosti případů, že méně dobré a drahé knihy jdou na odbyt, cenné a laciné nejdou. Mnohdy tu rozhoduje zevnější úprava a opět tu nerozhoduje solidnost úpravy, jako spíše jakási originalita, nová idea a pod. I firma nakladatelská padá na váhu. Kniha, která u jednoho nakladatele zůstane nepovšimnuta, u jiného šla by na dračku. Není to tedy vždy vnitřní cena knihy, která by jí pomohla ke knihkupeckému úspěchu; často jsou to docela nahodilosti, které dávají úspěch. Literární a knihkupecký úspěch nejdou vždy souměrně; často jsou na sobě úplné nezávislými.

Zpět na obsah této stránky

Výhody a přínos kolportáže

Zvláštní druh knihkupeckého obchodu tvoří tzv. kolportážní díla, mezi nimiž romány zvláště jsou zastoupeny. Jen část knihkupců zabývá se kolportáží, buď že přímo odběratelům sešity románů a ostatních děl posílají, buď že tak činí skrze kolportéry. Nejvíce knihkupců však se literaturou touto nezabývá, považujíce to pod svou ctí, takové zboží prodávati.

Bylo by však nesprávným, kolportáže nedbati nebo ji zásadné odmítati, neboť veliká sila knih a sešitů nejlepší literatury prodává se nyní skrze kolportéry. Musíme totiž rozeznávati mezi kolportážními romány a lepšími díly po sešitech vycházejícími, jakož i dražšími knihami jež rovněž prodávají se skrze cestující. I bohatý a vzdělaný muž v Německu zřídka je horlivým kupcem knih a zvláště v provinciích, kde život duševní není tak čilý jako ve velkoměstech, proto podnět, jaký mu dává kolportér, předkládaje mu nejnovější knihy a časopisy, je mu milým, ano docela nutný. Ještě v mnohem větší míře široké vrstvy lidu jsou odkázány na kolportáž k ukojení své čtenářské touhy. Je zajisté faktum, že dvě třetiny veškeré knihkupecké produkce odbudou se cestou kolportáže. Žádný rozumný neřekne, že to jsou samé škváry.

V době, v níž kolportáž začala se šířiti, činila špatná literatura 90 % všeho odbytu skrze kolportáž; nyní čím dále tím více kolportáž rozšiřuje dobrá díla. Cestovnímu knihkupeckému obchodu hlavně jde o odbyt větších uměleckých, technických a populárních vědeckých děl, jichž odběratelé musí se teprve vyhledávati a povzbuzovati. Jen volným pohybem, jaký dovolen je knihkupeckému obchodu od zavedení řádu živnostenského, bylo umožněno monumentální díla, jako jsou slovníky konversační Brockhausův a Meyerův, vytvořiti, neboť jen velikým nákladem možno jest krýti výlohy na výpravu a důkladnost obsahu a veliká vydání možno poříditi oním intensivním odbytem, jaký kolportážní a cestovní trh knihkupecký utvořil. Tak minulé vydání Meyerova slovníku jedině cestovním obchodem bylo rozšířeno v 116.000 výtiscích. Právě tak tomu je při jiných encyklopaedických dílech. Vedle těchto a podobných děl, na př. kniha vynálezů a j., jsou to hlavně náboženské knihy, nádherné bible, díla technická a pod., která přicházejí do atelierů architektů, úřadů, inženýrů a dílen řemeslníků, by jim skýtala poučení a vzdělání v jejich oboru. Nakladatelství Velhagen a Klasing v Bielefeldu i oznamuje, že díla u něho vydaná: Daheim, Andreův příruční atlas, Stackovy dějiny německé, Jägrovy dějiny všeobecné ve 4 svazcích, Deutscher Reichsbote, kalendář pro město a venkov, Roggeova kniha o císaři, Rommellova kniha o Lutherovi – díla, jež vyšla skoro všechna v ohromných vydáních, do dvou třetin byla prodána skrze kolportéry.

Zpět na obsah této stránky

Kolportážní romány a důvod jejich velkého rozšíření

Co se specielně týká románů kolportážních, o čem tuto jednáme, je to druh literárních výrobků nechvalné pověsti. Nejvíce se prodávají služebnictvu, arch po 10 fenikách. Přijetím 1. sešitu zavazuje se odběratel k odebrání celého díla, které mnohdy dosahuje 100 i více sešitů. Kuchařce, která si nechá namluvit, aby přijala arch takového díla, vzroste tím vydání, které pohltí poměrné velikou část její mzdy.

Jaký je obsah těchto románů? „Nejvíce kolportážních románů,“ praví dr. Fränkel, „jedná o velikých zločincích a zločinkách a oslavují je. Hrdina zpravidla vinou »společnosti«, hlavně nespravedlivými představenými, špatnými zaměstnavateli, omezenými rodiči je hnán na dráhu zločinu a dokazuje svou vynikající povahu mistrovskou přípravou a smělým a geniálním provedením svých loupeží, okradení bank a podobnými činy. Při tom jde vlastně o druh vyrovnávající spravedlnosti, neboť šlechetný lupič bere zpravidla bohatým a dává chudým, je nad obyčej dobročinným. Dle tohoto vzorce jsou podobné příběhy obyčejně zpracovány. Kolportážní román vzbuzuje útrpnost a obdiv pro zločince a stává se tak školou nepravosti. A tento jed dosáhl, dík neúnavné činnosti kolportérů, nesmírného, denně rostoucího rozšíření. V chudobných chýškách, v příbytcích dělníku, v rodinách malých řemeslníků, všude najdeme pestré sešity, jichž zevnějšek vzdělanému vkusu je právě tak protivný, jako obsah.“

Berlínský kat na prvních 240 stránkách popisuje podrobně dvanáct zločinů, mezi nimi nespravedlivou popravu, uloupení dítěte, orgie v krčmě banditů, vraždu otce, cizoložství, pokus otrávení, uloupení mrtvoly, vzbouření, kousky penězokazů a j. Co se podává v románech Söndermanna a Viktora von Falka, miláčků německého lidu, ukazují následující nadpisy jednotlivých kapitol: Vražda na ostrově lásky. Zpověď nevěstky. Pirátové na Sprévě. Jed a dynamit. Za zdmi hřbitova. Lovci sedláků v Berlíně. Ve vězení v Moabitu. Milenka princova. Krásná nihilistka. Atentát bombami. Krásné paní harému. Zločin ve vězení atd.

Jistý nakladatel ohlašoval nové vydání »Schinderhannesa« těmito neuvěřitelnými slovy:

„Jako silná, ohnivá, mladická postava, zápasící a bojující se svým tragickým osudem, vystupuje tu před námi Schinderhannes, největší hejtman loupežníků v Německu. I když vášeň zahnala tohoto divokého a nevázaného, ve smutné, kruté době vyrostlého syna Porýní na dráhu zločinnou, byla to opět jej ovládající síla lásky k Julii, mladému, nevinnému děvčeti, jež propůjčovala jeho pohnutému životu loupežnickému zvláštní ráz. Opětně pokoušela se Julie, která svou imposantní krásou, jakož i hlubokým mravním citem měla neodolatelný, zušlechťující půvab na smělého náčelníka lupičů, vyrvati milovaného reka záhubě; avšak osud uchopil se vždy znova kolísajícího, aby jím hodil zpět na dráhu, která jej musila přivésti k záhubě a konečně i na popraviště atd.“

Tato smutná literatura těší se neustále velkému odbytu, pročež vycházejí stále nové kolportážní romány. Katastrofa na zámku Berg, Drama v Meyerlingu jsou projednány již v tuctech románů kolportážních, právě tak jako Setník Dreyfus a jeho obhájce Zola, Lupič milionů Grünenthal v novější době v sešitech po 10 fenikách se vyrojují. Román o vrahu dívek Schenkovi bylo lze viděti v nepočetných domech Bavorska a Rakouska. O smrti krále bavorského vyšlo podobných škvárů 13, o smrti korunního prince Rudolfa 22, o Janu Orthovi asi 5 sensačních románů dříve, než něco jistého o osudech nešťastného arcivévody bylo možno uznati, l zavraždění císařovny rakouské bylo již v románech zpracováno. Kata berlínského prodalo se 250.000 výtisků, Mrtvých polí v Sibiři 150.000.

Tu je, třebas ne soustavně, tedy přece obchodářské otravování duše lidské. Právem praví Müller-Guttebrunn ve svém malém spisu o četbě lidové, že třeba považovati za přitěžující okolnost, že čtenáři těchto románů patří k nejnižším vrstvám lidu.

Zpět na obsah této stránky

Kolportážní romány kazí pověst celému kolportážnímu odvětví

Nemám slov dosti silných, abych naznačil záhubnost takových škvárů. Spisovatelé jich jsou většinou lidé bez vědomostí, nadání a mravního charakteru, jichž nadání omezuje se na to, líčiti scény, při nichž čtenářům naskakuje husí kůže, a vytvořiti napětí, jak to asi dopadne. Kupujícímu oproti oběti peněžní, jakou přináší odebíráním takového díla, nesplácí se žádným duchovním ziskem. Naopak čtení takových spisů pustoší hlavu i srdce. Boj proti takovým románům je tedy záslužným skutkem.

Ti, kteří boj ten začali, domnívali se mylně, že obchodní forma, v jaké tyto výrobky se prodávají, je škodlivým prvkem; chtěli zakázati podomní obchod knihami. Tím by však byly zasaženy i dobré plody literární, a nakladatelé kolportážních románů nalezli by časem jisté nové prostředky své zboží zpeněžiti. Jediným prostředkem, špatnou kolportážní literaturu přemoci, je, toutéž cestou dobré knihy mezi lid přivésti, a to díla, která by zajímala i obyčejného muže i nejskromnější děvečku.

Bohužel, že panuje jistý předsudek proti kolportážní literatuře vůbec. Považuje se za jedno se škvárovou literaturou. Je ovšem pravda, že většina těchto děl v literárním ohledu stojí velice, nízko a vlastně byla psána jen pro jistou kategorii lidí, kteří nečiní velkých nároků na obsah. To však neznamená, že román, vycházející v sešitech a rozšiřovaný kolportáží, musí již proto býti bezcenný. Připomínám, že na př. některá lepší díla francouzských spisovatelů několik let po vydání knižním vydána byla i v ilustrovaných sešitech po 10 centimech. A co by mohlo vaditi německému spisovateli, aby cenný delší román, jejž psal v lidové formě, nevydával ve formě 10fenikových sešitů a učinil jej tak přístupným vrstvám lidu?

Toto předeslavše, chceme tu něco pověděti o spisování kolportážních románů. Tyto musejí býti psány lidově a udržovati čtenáře od sešitu k sešitu v napětí. Je ovšem pravda, že tím autor snadno přijde do pokušení napsati román skandální, avšak kdo by upřímně chtěl, nezanedbati literární a mravné umělecké stránky, může snadno i toto úskalí minouti. Nakladatelé ovšem jsou pro to, aby »historie«, byla co nejzajímavější, a činí to též podmínkou, žádají-li spisovatele, aby jim zhotovil kolportážní román. V pozůstalosti jistého spisovatele kolportážních románu byl nalezen i tento list nakladatele: „Mám již 4. sešit a posud tu není děsivé, napínavé, vzrušující partie. Jak dlouho to ještě tak půjde? Kdy přce nějaká vražda nebo jiná pikantní událost vypravování učiní napjatějším? Skoro litujeme, že jsme Vám věnovali svou důvěru. Vaše široké, volné líčení domácího života nehodí se pro vkus našich čtenářů. Takovým nedostaneme pro 5. sešit, který do středy v rukou míti doufáme, značnějšího polepšení v tomto ohledu. Nemohl byste učiniti ze starého faráře intriganta? Čím méně to dle úvodu bylo možno očekávati, tím více by tím román získal. Vůbec je třeba, špatné charaktery rozhojniti. Pro 7. sešit, jak víte, sešit kritický, je třeba ke konci obšírného, podrobného líčení vraždy nebo nějakého zločinného výjevu, které však v 8. sešitě pokračuje a v 9. se dokončí.“

Zpět na obsah této stránky

Jak kolportážní prodej funguje a nakolik jsou kolportážní knihkupectví zisková

Současný kolportážní obchod nemá vznik v cechovním starém knihkupeckém obchodě, nýbrž vyvinul se v čase nejnovějším, když zákonodárství netlačí již tisku a prodeje knih a spisů. Tisk byl uvolněn v Německu teprve roku 1848, teprve potom bylo dovoleno tiskopisy prodávati i mimo místnosti obchodní. Kolportážní knihkupci jsou ve výhodě proti jiným knihkupcům, že všechno účtování děje se hotovými, což, jak známo, při sortimentech není.

Co se týká objemu kolportážního románu, má obyčejně 100 až 150, někdy 200, ba až 250 sešitů jednom archu. Papierzeitung kdysi napsala: „100, 130, 150 sešitů jsou obyčejné čísla, která jako měřítko se berou pro obchodní výsledek, 130 a 150 sešitů ukazují již na podařený román. Jeden takový román má docela 200 sešitů, je to román, vydaný u Wernera v Berlíně, Kornblume und Veilchen. Bude asi zajímati, přibližně počísti, jaký kapitál tylo romány v 10fenikových sešitech představují. Počítá se obyčejné na zhotovení a výlohy prodejní 25.000 marek. Číslo to nepřekvapí, neboť první číslo se musí tisknouti ve 100.000 a více výtiscích, které však od čísla k číslu se menší až 20.000 nebo 10.000, podle toho, jak román je hledán. Sešit 1. až 5. dávají se zdarma kolportážnímu jednání. Od 6. sešitu každý prodaný sešit přináší nakladateli 5 feniků. Vydání o 5000 výtiscích nese tedy čistých 250 marek, při románě o 100 sešitech čistý výtěžek 25.000 marek. Vydání 5000 výtisků je tedy nutno ke kryli výloh. Co přes 5000 výtisků se prodá, činí čistý výdělek – “

Fachzeitung für den Colportage-Buchhandel však napsala, že tyto číslice jsou vzaty příliš nízko. Pravila, že ono počítání platilo před 10 nebo 20 lety, když na př. někteří menší kolportážní nakladatelé »obstarávali« výhradně některé bohatě zalidněné okresy tovární a průmyslové v Saské Lužici. S 25.000 marek nemůže velkonakladatel pro Berlín a ostatní německý milionový trh pracující již počítati. Odborný tento list podává pak podrobný rozpočet příjmů a vydání, vzniklých vydáním většího kolportážního románu. Spokojím se tu nejdůležitější věci uvésti.

První sešit tvoří »sběrací materiál« a na něm většinou závisí výsledek díla. Jistého románu v Berlíně vydaného o 150 sešitech bylo 1. sešitu tisknuto celkem 2,500.000 výtisků, 2. sešitu 215.000 a tak stále méně až k 5. sešitu, jehož bylo tištěno 175.000 výtisků. Následující sešity byly dávány jen abonentům, kterých však stále ubývalo. To se opakuje u všech takových románů; z různých příčin menší nebo větší část abonentů se ztrácí. Zajímavé jsou údaje o prodeji zaplacených sešitů:

Bylo totiž tištěno:

	od sešitu			mezi
	6.	do	8.	75–70.000
	9.	»	15.	70–60.000
	16.	»	28.	60–50.000
	29.	»	45.	50–40.000
	46.	»	70.	40–30.000
	71.	»	110.	30–20.000
	111.	»	120.	20–18.000
	121.	»	130.	18–16.000
	131.	»	136.	16–15.000
	137.	»	146.	15–14.000
	147.	»	150.	14–13.000

Od sešitu 6. do 150. bylo tedy prodáno 5,000.000 výtisků, ačkoli téměř pět šestin odběratelstva před ukončením odběhlo. A přece byl tento román označen jako dobře jdoucí, jenž »prorazil«.

Nakladatel nechává 10fenikové obyčejně se slevou 50%, někdy docela za 41 feniků místo 5. Oněch 5 milionů zaplacených sešitů vyneslo tedy asi 225.000 marek.

Co se týká výdajů, obnášely téměř 150.000 marek, a to:

			marek
	12,750.000	archů tisku (s 1% přirážkou)	30.906
	8.500.000	obálek (s 1% přiráž. 1,700.000 archů)	13.600
	8.500.000	ilustrací (850.000 archů)	6.800
	12.750.000	archů tisku	19.125
	8.500.000	tisku na obálce	8.500
	8.500.000	brožování sešitů	17.000
	225	archů sazby	4.050
	225	archů stereotypie	2.700
	225	archů honorář spisovateli po 30 markách	6.750
	150	ilustrací (kreseb)	1.500
	150	leptání	1.500
	obal		2.500
	nehody obchodní		20.000
		úhrn	143.431

Čistý zisk, který onen román nakladateli vynesl, může se tedy počítati na 80–100.000 marek. Oproti tomu jest honorář spisovatelův (6750 marek) velice malý. Ovšem nakladatel sází tu jako do loterie veliký kapitál, avšak přes to je tu velký nepoměr. A proto bylo by slušno, aby autor mimo honorář, jenž po 30 markách za arch věru není vysoký, měl ještě část z čistého užitku, když by tento přestoupil jistou sumu.

Jedna věc padne do očí při prohlídce výše uvedených sešitů: je to stálé ubývání sešitů. Dílo nemá zajisté ceny pro ty, kteří ho nemají celé, a tím značné sumy vyházejí se zbytečně. Přirozeně jsou tu vinni jen kupující. Nejsou to vlastně přátelé knih, kteří takové kolportážní romány kupují, nýbrž obyčejně dělníci a nižší úředníci, kteří najednou nemohou vydati 50 feniků neb celou marku za řádnou knihu. Dají se svésti hlavně splátkami po groších. Tato třída čtenářů je stejná ve všech zemích.

Ve Francii jsou kolportážní romány obyčejně dříve je feuilletonu v Petit Journalu nebo Petit Parisienu neb alespoň po způsobu feuilletonistické literatury těchto listů halířových psány. Každý sešit stojí 10 centimů; má obyčejně jen půl archu (8 oktávových stránek), na první stránce obyčejně vyobrazení, tak že textu je jen sedm stránek. Skoro ve všech obchodech papírem a časopisy dostane se 1. sešit zdarma, nebo za 5 centimů dva první sešity. Lidé je čtou jsou napnutí, jak to dopadne, neboť dle začátku se zdá, že to nebude dlouhé, kupují proto i následující sešity – jsou jen po 2 sous, ale »historie« se vždy více zamotává a napíná, až se koupí 100 nebo 200 sešitů, a tu teprve se vidí, jak to draho přišlo. Takováto díla jsou poměrně mnohem dražší než jiná díla; ilustrace nemožno tu čítat, neboť jsou velice primitivní a nemají ceny.

Dle řečeného možno snadno pochopit, že kolportážními romány možno si vydělat mnoho peněz. Někdy ovšem nakladatelé se přepočítají. Román jakési pověsti dosáhlý je jistě román Kat berlínský. O něm uveřejnily noviny zprávy, jež ovšem nemohu kontrolovati. „Dřívější kat Kraut,“ pravilo se v nich, „jenž nyní poráží koně, podal materiál k románu Kat berlínsky, jehož hrdinou je on sám. Za tento materiál dostal nejdříve dle svého doznání 3000 marek. Tehdáž měli nakladatelé malou tiskárnu s ručními lisy; když je Kraut po delší době navštívil, měli již velkou tiskárnu s parním strojem. Otevřeně se mu přiznali, že přes konfiskaci díla měli čistého 11 milionu marek. Dobrovolně zaplatili Krautovi ještě 6000 marek.“ Třebas suma 11 milionu byla přehnaná, můžeme vždy přijmouti, že nakladatelé měli značný zisk.

Zpět na obsah této stránky

Pokusy o regulaci distribuce kolportážních románů

Zákonodárství v posledních letech častěji chtělo zlořád kolportážní vyplenit, avšak bez výsledku. Slib, že při odebrání 60. sešitu dostane se darem zrcadlo, při 120. olejomalba, nesmí se více na obálce tisknout; následkem toho děje se to nyní ústně, jelikož si kolportér v každé krajině vyhlídne osobu jako volavku, která na dotaz odběratelů nabídku potvrdí. Také nařízením, ze kolportéři musí u sebe míti úředně stvrzený seznam spisů, jež ku koupi nabízejí, nedosáhlo se nijakého zlepšení obsahu. I kdyby dotyční úředníci a samosprávné sbory vždycky – o čemž třeba pochybovat – z knih kolportérem předložených vybrali nejhorší a zakázali je, tím ostatní propuštěné nestanou se lepšími. Proto zákaz od úřadu knih nevhodných zůstane tak dlouho bez výsledku, dokud nebude postaráno o lepší za ně náhradu. Dne 22. března 1899 vydáno bylo pro Prusko nařízení prováděcí ku III. titulu živnostenského řádu, které zasáhne značně v obchod kolportážní. Nařizuje se tu, že díla, která vycházejí v sešitech, jen tehdy se připouštějí ke kolportáži, až je dílo celé. Jsou-li uveřejněny jen některé sešity, může se výjimečně připustiti kolportáž jen tehdy, možno-li dle charakteru díla, soudíc dle osob při vydání zúčastněných nebo dle jiných okolností, usouditi, že další sešity nebudou proti § 56. oddíl živnostenského řádu. Není-li podobné záruky, dovolení se omezí jen na vydané nebo předložené sešity.

Poněvadž kolportážní literatura má veliký vliv na lid a zvláště na kruhy lepší literatuře nepřístupné, bylo by si velice přáti, aby dovední spisovatelé věnovali se tomuto druhu literární produkce. Jsou to obyčejně nesvědomití spekulanti, kteří podobné romány fabrikují, ani v nejmenším se nestarajíce, aby dali lidu přiměřenou četbu. Ovšem nemožno dělnictvu ve 100 neb 200 sešitech dáti řádný psychologický román, ale romány nemusí míti takovou délku. Veliký počet odběhlých odběratelů se zdá docela nasvědčovati tomu, že podobné historie příliš se vlekou a i příběh kriminální možno zpracovati ve slušné literární formě a tak uzpůsobiti, že vypravování nejen lid zajímá, ale i mravné na něj působí.

Snad přimějí tyto řádky toho nebo onoho spisovatele, který posud jen z patra pohlížel na kolportážní literaturu, k účasti na tomto poli, na němž reforma je naprosto nutná.

Nejlepší prostředek zameziti literaturu je – šířiti literaturu dobrou. Kdo kupuje od kolportéra dílo, dokazuje tím, že cítí potřebu část svého příjmu vynaložiti na četbu. Bere četbu špatnou, poněvadž se mu nejdříve nabízí, vzal by lepší, kdyby se mu podobně pohodlně nabízela. Nemá čas hledati a schopnost vybírati; je odkázán na to, co dostane do ruky. A tu je úlohou těch, jimž vzdělání lidu leží na srdci, pečovati o to, aby se mu dostalo věcí dobrých.

Ve státě, kdež se na to dbá, aby každé dítě umělo čísti a psáti, musí se i o to pečovati, aby se dospělí v tomto umění cvičili. Potřebu toho dospělí cítí a vždy cítili. Ještě před 50 lety snad dostačily knihy o Faustovi a Mageloně, jakož i »nové pěkné písně«, které tištěny byly na hrubém papíře, této potřebě vyhovovaly. Nyní nároky a odbyt se zvětšily. Utvořily se spolky s účelem co nejladněji knihy dobré rozšiřovati, tak že se tu nepočítalo s tisíci odběrateli jako dříve, ale se statisíci. A odbyt hleděli si získati kolportáží.

Zpět na obsah této stránky

Osvětová činnost německých spolků

Od roku 1841 utvořily se v Německu spolky za účelem rozšíření lidového vzdělání a vydávání lidových knih. Ze všech uvádím tu jen, co se týká Čech. V Praze je Deutscher Verein zur Verbreitung gemeinnütziger Kenntnisse, který vydal asi 200 sešitů, mezi nimi cenné práce. V provolání z roku 1869 stojí, že spolek je povolán opravdu populární vědomost rozšiřovati, především takové, které slouží k pozdvižení blahobytu lidu, k podnícení malého rolníka, živnostníka a dělníka v různé příčině a jej povznésti a vésti všechen lid k vědomi jeho práv a svobod, jeho potřeb a cílů.

Z ostatních spolků zmíním se tu jen o Verein für Massenverbreitung guter Schriften pro zvláštní zkušenosti, jichž si získal. Členové platí 3 marky a mají právo vydané spolkem knihy odebírati ve snížené ceně; platí-li ročně 10 marek, dostávají je zdarma. Spolek má své knihkupectví ve Výmaru. Spolek byl založen roku 1889 a první rok vyvíjel velikou činnost. Založil v Německu spolky pobočné a i v cizině mezi Němci působil. Neměl vždy výsledku a uznání, jak očekával. I v obchodu to leckdy vázlo, jelikož obchod kolportážní dobře zorganizovaný považoval spolek za škůdce a ostatní knihkupecký obchod málo se on zajímal. Dle výroční zprávy bylo až do 1. ledna 1891 prodáno za hotové 251.552 sešitů po 10 fenicích, 77.555 sešitů rozdáno; 810 půlročníků a 1317 svazků vydáno, oproti tomu až do 1. června 1891 vydáno 505.657 sešitů, 1259 půlročníků a 3361 svazků. Do půlletí 1892 rozprodal spolek (od roku 1890) asi 1,000.000 sešitů, 10.000 výtisků různých svazkových vydání. Dle účetní zprávy pro r. 1892 měl spolek 5443 členů (koncem roku 1891 členů 5663). Na konci r. 1892 bylo celkem prodáno 1,250.529 sešitů, 6819 půlročníků a 9060 svazků a 739 vazeb; 172.507 sešitů bylo knihkupectvím a 1,026.831 sešit spolkem rozdán. To je značný výsledek, ale spolek neměl přece výsledek očekávaný a v posledních letech není o něm již slyšet.

Po různých pokusech uznal za dobré poříditi si zvláštní nějaký román z přítomné doby od nějakého znamenitějšího spisovatele. Vypsal proto cenu na skizzy a ze zaslaných skizz vybral si návrh románu, podaný od Maxe Kretzera. Spisovatel dostal za tři svazky tohoto románu, Bludičky a strašidla o 1376 stranách 18.000 marek honoráře. Velké výlohy byly i při agitaci. Výsledek zklamal a spolek od té doby nic podobného nepodnikl. Zdá se, že organizace nebyla úplně v pořádku.

Zpět na obsah této stránky

Výhody a nevýhody lidových knihoven

Přejděme nyní k čítárnám a půjčovnám knih a jak podobné věci slují. Že zvláště v Německu půjčovny knih velice vzrostly, nemůžeme čítati ke cti národa básníků a myslitelů. Dnes, kdy jsou knihy a časopisy velmi laciné, není nikomu výmluva platná, vypůjčuje-li sobě z knihovny veřejné. Nevzal bych žádný časopis a žádnou knihu z půjčovny do rukou proto, že jsou příliš ušpiněny. Mám za to, že poněkud jemnější člověk nebude míti požitek z četby knihy, v níž mnoho čtenářů s rukama více méně čistýma (obyčejně málo čistýma dle vzhledu knih a sešitů) listovalo.

„Nejhorší,“ praví právem F. Meyer v knize Das Lesebedürfnis des Volkes und dessen Befriedigung 1891, „je to, že věci takové dostávají se do rodin zdravých, když byly dříve v rodinách nakažlivými nemocemi stížených. Čím hlouběji věda příčiny nemocí zkoumá a čím více je dokazuje, tím více by měl každý otec chrániti své před nákazou od věcí z takovýchto půjčoven, neměl jich ani do domu pustit! Hlasy lékařů, kteří tu varují, se stále množí.“

Za peníze, které za půjčení se platí, možno si přece z laciných sbírek (Reclam, Hendel, Meyer a j.) dobré a zajímavé knihy poříditi. Láce umožňuje tu každému koupiti si to, co se mu nejvíce líbí. Schillerův Tell v Reclamově sbírce mel odbyt 619.000 výtisků. Goethova báseň Hermann a Dorothea 490.000, první díl Fausta 290.000, Waltera Scotta Ivanhoe 45.000 a Dickensovi Pickwickové 40.000.

Ukazuje se též na lidové knihovny, avšak jak malá část lidu jich užívá! A venkovský lid obyčejně nemá z toho užitku. Dr. Fränkel píše: „Nezdar lidových knihoven lze snadno vysvětliti: kolportér uspoří lidem cestu do knihovny a ještě větší námahu při volbě knihy. Lid čte, co se mu přinese do domu, co mu kolportér neumdlévající vyřídilkou vychválí, ba přímo vnutí. Jsou to především nejnovější kuplety, obsahem hloupé a sprosté. Často kolportér zboží vychvalované před publikem přednese. Není to nijak příjemné pro přítele lidu něco podobného pozorovati: všeobecná hlasitá pochvala nad podobnými triviálnostmi, živé účastenství služek a »paní z lidu«, čímž ovšem své domácí povinnosti zanedbají, napjatá pozornost dětí na věci, které jim ještě dlouho mají zůstati skryty. V mém domě služka se přiznala, že za čtvrt roku dala kolportérovi 5 marek 25 feniků; pro její příjmy jistě slušná část, ovšem hlavně za román, jenž byl na nejhorším papíře tištěn, ale ani za ten nestál.

Mimo poučování od duchovních, učitelů, zaměstnavatelů a pod. možno rozšiřování kolportážních románů nejlépe zameziti šířením dobrých knih touž cestou. Učiní-li se tu vážné kroky, neodřeknou lepší spisovatelé své pomoci. Pak bude možno platiti i dobré honoráře, neboť dobré knihy nepíší se zadarmo.

Není však účelno stále nové knihy produkovati. Mezi stem nových knih najde se sotva jedna, rovnající se některé lepší starší. Tím statisíce výtisků zůstane nerozprodáno. Spolky, starající se o rozšíření knih, měli by se obrátiti na nakladatele, kteří mají často velké zásoby dobrých starých knih (tak to činí Borromaeusverein pro katolicko krajiny). A což kdyby nakladatelé společně vydali seznam knih, jež mají na skladě a jmenovaným spolkům knihy takové lacino nabídli? Dostane-li lid za několik grošů knihu, i starší vydání koupí rád. To vidíme při románech Zolových, jež nyní v německých bazarech se hromadně prodávají, ačkoli vydání tato jsou zkrácena, tím však možno ještě horší pro lid. Bohužel nakladatelé neradi lepší díla dávají takto za »fatku«, poněvadž se bojí, že by si poškodili jméno firmy. Některé velké nakladatelské domy, jako Dentu, Garnier aj., přejímají celé zásoby takovýchto zbytků románů a populárně-vědeckých knih a posílají je do francouzských kolonií a jiných zámořských zemí, kde je rádi popadnou. Tento hromadný odbyt nemálo přispívá i k rozšíření a upevnění francouzské řeči.

Pruská vláda letos poprvé vložila do rozpočtu kultu 50.000 marek na lidové knihovny. Toto předsevzetí je velmi chvalitebné, ale povede k cíli jen tenkráte, bude-li ročně se zvyšovati. Jednotliví vládní presidenti, zemští radové a školní úřady v nejnovější době ujali se velmi účinně lidových knihoven. V Anglicku mají města práva ukládati zvláštní daň na knihovny, které ročně značně vynášejí. Lidová knihovna má tím ráz ústavu, na který všichni občané přispívají a na jehož užívání každý příslušník obce má plné právo. Tím se zájem celku o ústav podstatně zvyšuje. Amerika vyniká ohromnými, do milionů jdoucími sumami, které od jednotlivců na knihovny se věnují. V Německu jen některá města odhodlala se ku poměrně skrovným příspěvkům a velkých nadání pro lidové knihovny tu vůbec není. I spolky, obírající se zakládáním knihoven, musí se spokojiti mírnými prostředky. Společnost pro rozšíření vzdělání lidového v Berlíně hledí si opatřiti knihy od soukromníků, kterých tito mohou postrádati.

Výbor pro blahobyt lidu zanáší se právem i tím, aby lidu knihy učinil přístupny. Na poslední valné hromadě velkostatkář Hans von Schöning při přednášce o zřízeních dobročinných v kraji Pyrickém sdělil i následující o lidové knihovně v Sallentinu: „Brzo po mém příchodu do Sallentina, asi před 8 lety, dbal jsem o to, aby listy zábavné místních časopisů a časopisy samy dostaly se do místnosti, v níž svobodní čeledínové jídají. Shledal jsem, že čeledínové listy rádi četli, a měl jsem za to, že toto zaměstnání bude jim příhodnější, než aby čas tomu věnovaný trávili krádeží ovoce nebo zamilovanými pletkami. Později dala má paní dětem z lidu ku čtení sešitky Kleine Palmzweige s podmínkou, že je musí vrátili. Přicházely tyto sešitky obyčejně hodně pozdě, a to proto, že šly z ruky do ruky. Viděli jsme, že je tu potřeba čtení cítěna. Rozšířili jsme pak časopis týdenník Arbeiterfreund; nalezl ochotný přístup a nyní v mém okresu, čítajícím 800 duší, je rozšířeno 100 výtisků, ovšem že výlohy kryjí pokladny kostelní a já, lid nedává nic. Sbírali jsme pomalu i knihy lidu vhodné. Má paní pak stala se členkou spolku ku rozšiřování knih a obdržela hned 50 knih. Tak povstala již knihovna lidová; táž se množila, zvláště opětovným darem onoho spolku a čítá nyní přes 200 svazků.“

Zemský rada Johannes v Diezu docílil pěkných výsledků zřízením kočovné knihovny. Knihy hospodářské k tomu cíli skoupené jsou majetkem kraje; knihovna jde po obcích. Dle opotřebení soudě, četly se nejvíce knihy o chovu prasat a koz. Četba praktických věcí je pro venkovana, dělníka, řemeslníka atd. velice užitečná, nemůže však vše si pamatovati, co četl a později by rád do knihy nahlédl, ale není tu.

Podobně je tomu při knihách výpravných a zábavných. Jak často rádi bychom si přečetli, co jsme v knize kdysi krásného kdysi četli. Rádi bychom to dali třeba synovi nebo dceři ku přečtení, ale knihy tu již není. Častěji vidíme, že obyčejný muž knihu, která se mu líbí, považuje jako rodinný poklad, který půjčí jen svým nejlepším přátelům. Je hrd, že ji má, a peněz, které za ni dal, neželí pranic.

Ačkoli tedy velice si vážím knihoven lidových, čítáren, knihoven kočovních, přece bych ráda zdůraznila vždy, že nesmíme jen na tato zřízení míti zřetel. Lid i sám je ochoten dáti peníze za knihu. Jsou ovšem chudší krajiny, kde lid nemá prostředků ke koupi knih a tu je vděčně přijmouti, dostane-li se mu příležitost knihy si vypůjčiti. Ostatně však nenechávejme špatným kolportážním románům pole, ale hleďme i tu dobré knihy šířiti. Právem dí Herder: „Kniha často zkazila nebo zlepšila člověka na celý život.“ Jaký užitek a jaký duchovni požitek mohl by lid míti ze své četby, kdyby všecky tyto miliony sešitů bezcenných kolportážních románů byly nahrazeny spisy dobrými!

Poznámka editora: Článek Hromadné rozšiřování lidové četby vycházel na pokračování v oborovém týdeníku Knihkupecký oznamovatel, vydání 13. 3.–1.5. 1903. Pro publikování na serveru Kolportáž.cz byla v původním textu dle současných pravidel a normativ tohoto portálu upravena pouze nejnutnější místa, aby si text vedle srozumitelnosti podržel i svou stylistickou výpovědní hodnotu. Doplněny byly rovněž mezititulky.

Zpět na obsah této stránky

Související texty na doméně Kolportáž.cz

Obchodní formy kolportáže na našem území
www.kolportaz.cz
Základní informace k problematice komerční kolportáže na území Čech, Moravy a Slezska.

Zajímavé rozhodnutí v otázce nedovolené kolportáže
www.kolportaz.cz
Soudní rozhodnutí z roku 1907 obhajující knihkupecnou podomní nabídku vykonávanu v zastoupení.

Kolportáž buditelsko-obrozenecké a opoziční politické literatury
www.kolportaz.cz
Kolportéři a agitátoři Národního obrození, národní buditelé a osvětoví propagátoři. Kolportáž samizdatových tiskovin.

Blumenthal, Hans: Colportage-Buchhandels. Handbuch. Iglau 1894.
www.kolportaz.cz
Reprodukce příručky pro provozovatele podomní knihkupecké živnosti na území Předlitavska a Německa, původně vydané v Jihlavě roku 1894. Rady a návody k provozování komerční kolportáže. Kolportážní prodej knih, rezervační prodej, formuláře.

Friedrich Streikler: Einrichtung und Betrieb des kolportage- und Reise-Buchhandels. Leipzig 1899.
www.kolportaz.cz
Další reprodukce příručky z konce 19. století.

Zpět na obsah této stránky

Související texty na jiných místech internetu

Ďuríček, Andrej: Největší knihkupectví světa
www.ikoktejl.cz
Cestopisná reportáž o klasických francouzských bukinistech na nábřeží pařížské Seiny. Krátký nástin historie pouličních prodavačů knih a almanachů s výhledem až do současnosti.

Knihkupecko-nakladatelské forum
www.sckn.cz
Diskusní forum pro nakladatele v České republice. Názory současných knihkupců na podomní obchodníky s knihami.

Les Editions Laccour-Ollé / The Laccour-Ollé Editions
www.editions-lacour.com
Komerční stránky tradičního kolportérského knihkupectví. Stránky věnované historii kolportáže literatury ve Francii v období 18. a 19. století, kdy prodej knih dům od domu zažíval na francouzském venkově vrcholné období. Aktuální obchodní nabídky.

Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN)
www.sckn.cz
Oficiální stránky obnoveného oborového sdružení založeného původně roku 1879 a rozpuštěného roku 1949 na základě vydání zákona č. 94/1949 Sb., o zrušení soukromého vydávání knih

Zpět na obsah této stránky

Zpět na úvodní stranu