Bezprostředně po 17. listopadu 1989 hrály nezávislé letáky – vylepované i kolportované různými dobrovolnými kameloty – mimořádně důležitou úlohu při změnách veřejného mínění.
Zvláště v prvních dnech, kdy státní rozhlas a televize zprostředkovávaly veřejnosti zkreslené informace a obhajovaly dosavadní vládu KSČ, síly, usilující o politické, ekonomické a celospolečenské změny, využívaly tím více k informování masové veřejnosti různé letáky. To pochopitelně neznamená, že tyto letáky byly oproti oficiálním informacím státních médií nezkreslené. – Naopak! – Byly nabité emocemi, expresivními výrazy a řadou sugestivních sdělení. Tím více by však jejich význam při přerodu společnosti stál za hlubší zdokumentování.
V pondělí 20. listopadu 1989 začínalo být zřejmé, že se děje něco mimořádného. Chyběly však hodnověrné informace. Protože se situace vyvíjela hodinu po hodině, jediným zdrojem aktuálních informací byly letáky kolportované mezi veřejností.
Obrovskými plakátovacími plochami se mimo jiné staly stanice pražského metra. První výzvy psané rukou nebo různě rozmnožované, vylepovaly studentské hlídky. Plakát se začal rychle stávat jednou z nejmocnějších zbraní probíhajícího zápasu.
Zdroj fotografií: Svědectví pražských zdí. 17. 11.–17. 12. 1989. Sestavil Miroslav Hucek. Text Petr Nový. Praha 1990.