Jan Hus a jeho dopis blíže neznámému Janu Bradatému a Krumlovským, v němž obhajuje svobodu víry, kázání a náboženského vyznání. Klíčové pasáže tučně vysázeny editorem. Příloha k článku Jan Hus a veřejná evangelizace.
List blíže neznámému Janu Bradatému a Krumlovským
Latinský list psaný v Praze v květnu 1411
Spasení a milost od Pána Ježíše Krista.
Nejmilejší!
Slyšel jsem o vašem soužení: nuže mějte to za samu radost, že jste upadli v rozličná pokušení jako na zkoušku své stálosti. Já, nejmilejší, upadám především v rozličná pokušení, leč považuji to za radost, že mne nazývají kacířem pro evangelium a dávají mne do klatby jako zločince a neposlušného. Však k ochraně mé radosti přichází mi na mysl život a slovo Kristovo a řeč apoštolů. Ve Skutcích apoštolských se totiž praví v kapitole čtvrté, jak Annáš, kníže kněžské a Kaifáš, Jan a Alexander a kteřížkoli byli z rodu kněžského, svolavše apoštoly oznámili jim, aby nemluvili ani neučili ve jménu Ježíšově. Avšak Petr a Jan odpovídajíce řekli jim: „Jest-li to spravedlivé před obličejem Božím, abychom vás více poslouchali než Boha, suďte! Neboť my nemůžeme nemluviti toho, co jsme viděli a slyšeli.“ A opětně, když titíž knězi nařizovali, aby nekázali, řekli podle Skutků apoštolských, kapitoly páté: „Více sluší poslouchati Boha než lidí.“ A na tomto výroku přestali pohané, židé a kacíři řkouce, že Boha jest nade vše poslouchati. Než, ó žel, přívrženci Antikristovi jsou v tomto přikázání zaslepeni, nikoliv ovšem svatí, apoštolově a praví žáci Kristovi. Proto dí svatý Jeroným v listě Efezským: „Poroučí-li pán nebo prelát to, co neodporuje víře nebo Písmu svatému, služebník se mu podřídí, nařizuje-li však něco odporujícího, nechť spíše poslechne pána nad duchem než nad tělem.“ A dále praví: „Je-li dobré, co nařizuje panovník, splň jeho vůli, pak-li zlé, rci: Více sluší poslouchati Boha než lidí.“ Rovněž Augustin praví v šestém Kázání O slovech Páně: „Nařizuje-li ti moc světská to, co činiti nemáš, pak zajisté jí nedbej a boj se mocnosti vyšší. Pozoruj postup zařízení lidských. Nařídí-li něco náměstek, má se splniti jeho rozkaz, čelí-li proti místodržiteli? A dále, kdyby něco nařídil sám místo držitel a něco jiného panovník, kdo by pochyboval, že se sluší onoho nedbáti a tomuto sloužiti? A proto přikáže-li panovník něco jiného než Bůh, jsme povinni jím pohrdnouti a poslechnouti Boha. Protivíme se tudíž moci ďábelské nebo lidské, kdyby zavedla něco proti Bohu. Tím přikázání Božímu neodporujeme, nýbrž je posloucháme. Vždyť tak nám přikázal Bůh, abychom neposlouchali žádné mocnosti ve zlém.“ Potud Augustin.
K témuž podotýká Řehoř v poslední knize Moralií: „Musíme si uvědomiti,“ vece, „že nikdy nemá z poslušnosti vzejíti zlo.“ Rovněž blahoslavený Bernard v kterémsi listu praví: „Páchati jakékoliv zlo, třebas i podle rozkazu, není vlastně, jak známo, poslušnost, nýbrž neposlušnost.“ Rovněž praví blahoslavený Isidor – a je to doloženo v 11. Kanonice, v kvestii 3a: „Dopustí-li se ten, kdo jiným stojí v čele, čehokoliv, co Bůh zakázal, nebo nařídí-li, aby se to tak stalo, neb opomene-li to, co psáno jest, neb opomenouti nařídí, připomeňme mu slova svatého Pavla, jenž dí: „Bychom pak i my neb anděl s nebe sstoupil a kázal vám mimo to, což jsme vám kázali, proklet buď“ a dále: „Brání-li vám kdo v tom, co od Pána nařízeno jest, neb opět poroučí-li, aby konáno bylo, co Pán konati zbraňuje, proklet buď všem, kteří miluj í Pána.“ A dále: „Praví-li něco neb nařizuje ten, kdo v čele stojí, mimo vůli Boží nebo mimo to, co se zjevně přikazuje v Písmě svatém, budiž považován za křivého svědka před Bohem nebo za svatokrádce.“
Z toho je patrno, že ti, kdo brání kázati, jsou křiví svědkové a svatokrádci. Proto je Bůh proklel podle slov proroka, jenž pronáší klatbu: „Prokletí, kteří se odchylují od nařízení tvých.“ K mému thematu se vztahuje výrok Jeronýmův k Rustikovi, biskupu narbonskému: „Žádný biskup se proto nenadýmej závistí, která pochází z ďábelského pokušení, nehorši se, povzbuzuj í-li občas knězi svůj lid, káží-li v kostelích a lidu, jak bylo řečeno, žehnají. Tomu, kdo by mi v tom bránil, řekl bych: Kdo nechce, aby duchovenstvo plnilo přikázání Boží, ať vyzná, kdo je vyšší než Kristus.“ Rovněž Běda ve výkladu na slova Písma: „Naleznete oslici přivázanou a oslátko s ní, odvažtež je a přiveďte ke mně. A optal-li by se vás kdo, proč je odvazujete, tak dítě jemu: Pán jich potřebuje“ – praví: „Zde přikazuje v mystickém smyslu učitelům, aby, vyskytla-li by se nějaká překážka, že by někdo bránil vyprostiti hříšníky z osidel a vyznáním víry přivésti je k Pánu, přece neustávali v kázání, nýbrž vytrvale naléhali, že Pán právě jich potřebuje k zbudování své církve.“ A kdo by mohl vypsati všechny výroky svatých, kde vesměs učí, že sluší více poslouchati Boha než lidí!
Naproti tomu namítají tyranové slovy Matoušovými v kapitole 23: „Cožkoli by rozkázali vám, čiňte.“ Jim však hned zavírá ústa následující zákaz, kde se praví: „Podle skutků jejich nečiňte.“ A tak dí Bůh v páté knize Mojžíšově v kapitole 24: „Učiníš všecko, jakž učiti budou vás knězi Levitové, jakož přikázal jsem jim.“ Hle, Pán chce, aby ten, kdo má poslouchati, poslouchal toliko podle jeho přikázání. Odtud onen výrok Petrův v 1. listu v 2. kapitole: „Služebníci, poddáni buďte ve vší bázni pánům svým“ a doleji: „také zlým“ – ale odstup to od nás, aby někdo poslouchal zlých, tím totiž by poslouchal ďábla. Učíť vůle Boží a Písmo, že máme poslouchati představených toliko ve věcech dovolených.
O to se opíraje zvolil jsem raději při kázání poslouchati Boha než papeže, arcibiskupa a ostatních satrapů, protivníků onoho příkazu Kristova: „Jděte do celého světa“ atd. To jsem zaznamenal, abyste dovedli odporovati ďábelským psům.
Zdroj: Listy dvou Janů. Eds. Anna Císařová-Kolářová a Jiří Daňhelka. ELK, Praha 1949.