Obhajoba Mikuláše z Velenovic zvaného Abraham, obviněného z šíření viklefských bludů. Zbyněk Zajíc, arcibiskup pražský, obdržel list na podporu Mikuláše, zbaveného viny na Husův zásah. Příloha k eseji Jan Hus a veřejná evangelizace. Klíčové pasáže tučně vysázeny editorem. Příloha k článku Jan Hus a veřejná evangelizace.
List arcibiskupu Zbyňku Zajícovi, obhajující jistého Mikuláše z Velenovic zvaného Abraham, který byl obviněn a souzen z šíření „viklefských bludů“, ale na Husův zásah pře zbaven.
Latinský list psaný v Praze na přelomu červnu a července roku 1408
Nejdůstojnější otče, odporučuji se vám pokorně u víře a v pravdě Pána našeho Ježíše Krista.
Velmi často si opakuji, jak jste mi, otče, na začátku své arcibiskupské dráhy uložil, abych, jakmile bych spatřil nějakou vadu ve správě, ihned ji oznámil buď osobně, nebo ve vaší nepřítomnosti písemně. Onen příkaz nutí mne nyní k tomu, abych promluvil: Čím to je, že krvesmilní a všelijak hřešící duchovní beztrestně a bez nápravy svobodně si vykračují se vzpurnými šíjemi jako nezkrocení býci a plamenní hřebci, avšak knězi pokorní, kteří vytrhávají trní hříchu a s láskou plní povinnosti vaší správy, nehoní se za lakotou, nýbrž zadarmo, pro Boha se věnují evangelisační práci, jsou žalářováni jako kacíři a strádají ve vyhnanství pro hlásání téhož evangelia. Ach, můj otče, jaká pak je to zbožnost, brániti někomu ve zvěstování evangelia, což přece především uložil Kristus svým učedníkům, řka: „Kažte evangelium všemu stvoření“? Je v tom nějaká rozvaha, brániti v práci bedlivému a věrnému dělníku? Věru, myslím, že něco takového nerozséváte vy, otče, nýbrž ukrutnost jiných lidí. Který pak chudý kněz se odváží bojovati proti zločinům? Kdo se odváží útočiti proti neřestem? „Žeň zajisté jest mnohá, ale dělníků málo“ – opravdových.
A proto, otče, proste pána žně, ať vypudí věrné dělníky na žeň svou. Neboť vám, otče, přísluší sklízeti celou žeň království Českého, shromažďovati ji do stodoly Páně a vydati počet z každého snopu v den smrti. Leč jak budete moci, otče, shromážditi tolik snopů do stodoly Páně, když odnímáte kosu slova žencům podle zvůle lenochů, kteří sami nežnou a jiným brání, když se jim slovem Páně vytýkají jejich zločiny? Na nich se, bohužel, splňuje ono slovo apoštolovo: „Zdravého učení nebudou trpěti a odvrátí uši od pravdy a k básněm obrátí a majíce nedůtklivé uši, sami sobě shromažďovati budou učitele.“ Vskutku se naplní tato řeč apoštolova, protože ustydla láska v duchovenstvu a rozmnožila se nepravost v lidu, jenž odpadl od zbožného hlásání evangelia a pravého následování Krista. Kdopak z nás, běda, následuje života Kristova v chudobě, čistotě, pokoře a v ustavičném kázání? Běda, třikrát běda! Naplňuje se slovo apoštolovo: „Všichni zajisté svých věcí hledají a ne těch, kteréž jsou Krista Ježíše.“
A proto, nejdůstojnější otče, otevřte zrak duchovní, milujte dobré, poznejte zlé. Dbejte, aby vás nezískali rozmařilci a lakomci lichocením, nýbrž ať vás těší pokorní a milovníci chudoby. Vyžeňte lenochy do práce a nepřekážejte věrně pracujícím na žni Páně, neboť není spoutáno slovo, jímž se dokonává spása duší.
Psal bych více, ale brání mi v tom úkol hlásati evangelium. Všemohoucí Bůh obrať vaši mysl, otče, k tomu, co jsem svrchu napsal, abyste mohl vydati počet Pastýři pastýřů v čas příhodný.
Zdroj: Listy dvou Janů. Eds. Anna Císařová-Kolářová a Jiří Daňhelka. ELK, Praha 1949.