Jan Hus a jeho list lollardskému příteli Richardu Wycheovi do Anglie, jako děkovná odpověď na povzbudivý dopis. Právo na svobodné kázání víry. Klíčové pasáže tučně vysázeny editorem. Příloha k článku Jan Hus a veřejná evangelizace.
List lollardskému příteli Richardu Wycheovi do Anglie, jako děkovná odpověď na jeho povzbudivý dopis.
Latinský list psaný v Praze po 15. březnu 1411
Pokoj Kristův vzmáhej se v srdcích vašich skrze Ducha svatého, který jest vám dán, nejmilejší, v Kristu Ježíši.
List tvé lásky, která sestoupila shůry od Otce světel, mocně rozpálil srdce bratřím v Kristu. Jeť tak lahodný, důtklivý a plný posily a útěchy, že kdyby jiné spisy jeden po druhém byly pohlceny jícnem Antikristovým, on sám by postačil věrným Kristovým k spáse. Pročež, uvažuje ve své mysli o jeho jádru a síle, řekl jsem na veřejném kázání před mnohými lidmi – myslím, bylo na něm na deset tisíc lidí -: „Vizte, drazí bratři, jak velikou péči o vaši spásu mají nejvěrnější kazatelé v cizích končinách, že žádají celé své srdce vylíti, aby nás mohli posilniti v zákoně Krista Pána.“ A připojil jsem: „Hle, váš milovaný bratr Richard, druh M. Jana Viklefa v pracích evangelických, napsal nám list tak posilňující, že kdybych neměl žádného jiného písma, musil bych se pro evangelium Kristovo vydati na smrt.“ Učiním tak s pomocí Pána našeho Ježíše Krista. Tak se roznítili věrní Kristovi tím listem, že mne požádali, abych jej přeložil do jazyka našeho lidu.
Věru nevím, co mám psáti tvé lásce a ostatním bratřím. Já, méně učený, nemohu poučovati učenějších a zdali pak mohu já, slabší, posilovati statečnější ve službě Kristově? Co mi zbývá říci? Slova posily a poučení mi přebral, předrahý, tvůj list. Nezbývá mi, než abych prosil a děkoval: prosil za pomoc modlitbou a děkoval, že z požehnané Anglie dostalo se Čechám tvou prací tak velikého prospěchu za pomoci Ježíše Krista. Není divu, že „někomu je vůně k smrti“, na druhé straně je radostný zjev, že mnohým „je vůně k životu věčnému“. Tolik koukolu našil nepřítel v našem království, že se zrno pšeničné ukázalo jen ztěží a zřídka, celé pole člověka zaujaly kopřivy, že se nesnadno dala najíti cesta spásy.
Již však lid, jenž chodil ve tmách, uzřel světlo veliké Ježíše Krista, neboť těm, kdož přebývali v krajině stínu smrti, objevilo se světlo pravdy, kterouž pomocí Spasitele našeho přijímají lidé horlivě, a to páni, rytíři, měšťané i lid obecný. A pozná-li to zcela ta vaše svatá společnost v Anglii, zvolá s radostí v srdci: „Vesel se neplodná, kteráž nerodíš, vykřikni a zvolej, kteráž nepracuješ ku porodu, neboť ta opuštěná mnoho má synů.“
Věz, nejmilejší bratře, že lid nechce slyšeti nic než Písmo svaté, a zvláště evangelium a epištoly, a kdekoliv se v městě, v městečku, na vsi nebo na hradě objeví hlasatel svaté řeči, tu se lid houfně sbíhá a opovrhuje kněžstvem nevzdělaným. A proto ďábel povstal, neboť již se pohnul ocas samého Behemota a zbývá jen, aby Pán Ježíš Kristus potřel jeho hlavu. Hle, zlehka jsem se dotkl jeho ocasu a on otevřel svou tlamu, aby mne spolu s bratřími pozřel. Teď zuří a pln lži brzy kaceřuje, tu zas lichotí, brzy zesiluje oheň trestu, šíří pochodeň hrozného blesku do sousedních diecesí a doma se neodvažuje dotknouti mého temene. Neboť ještě nepřišla hodina, ještě nevyrval Pán z jeho tlamy za pomoci mé a mých bratří ty, jež předurčil k životu slávy, pro něž propůjčí statečnost hlasatelům evangelia, aby aspoň ocas Behemotův zdeptali, dokud by hlava jeho se všemi údy nebyla úplně potřena. Toho si přejeme z té duše, o to pracujeme, a, jak tvá vzácná laskavost píše, pro to musíme pokorně podstoupiti smrt a nesmíme ztratit důvěru v pomoc Všemohoucího Pána, jakož Pán přelaskavý praví: „Já s ním budu v soužení, vytrhnu a oslavím jej.“ Ó ty výsostné vytržení a slávo, ty očekáváš Richarda s bratřími, jenž již vytrpěl tak mnohá protivenství! Ujmi se i mne bídného, abych byl mezi svými bratry, kteří neohroženě vyznávají tvůj zákon uprostřed pokolení zlého a cizoložného. „Uděliž nám pomoci v soužení, nebo marná jest pomoc lidská.“ V tobě budiž naše naděje, k tobě nás poutej „provázek třípramenný“, jehož nemůže Antikrist přetrhnouti, protože jej upletl Pán Ježíš Kristus. On pak sám, nejmilejší bratře, uděliž tobě a tvým pomocníkům nerušený život v milosti, abys byl dlouho živ a mohl bludné ovce navraceti na cestu pravdy.
Velmi jsem se zaradoval a my všichni, kdož milujeme evangelium, že tvá láska se k nám osvědčila tak dobrotivě tím, že nás spasitelně poučovala. O ostatním se zmíní Mikuláš. List nám byl doručen až na druhou neděli postní, poněvadž Šimon byl s ním v Uhrách. Náš pan král a celý jeho dvůr, královna, páni i lid obecný jsou zaujati pro slovo Ježíše Krista. Církev Kristova v Čechách pozdravuje církev Kristovu v Anglii a přeje si zúčastniti se vyznání svaté víry v milosti Pána Ježíše Krista. Milostivý Bůh budiž vaší odměnou za to, že jste s tak velikou námahou posloužil nám potřebným opatřením exemplářů. Pokoj vám, který převyšuje všeliký rozum. Amen.
Zdroj: Listy dvou Janů. Eds. Anna Císařová-Kolářová a Jiří Daňhelka. ELK, Praha 1949.