Hromadné rozšiřování lidové četby (1899), část 1: Knihkupecká krize a kolportážní romány

Tony Rellenová pro Preussische Jahrbücher: Úpadek knihkupeckých živností otevírá otázku možnosti progresivní kolportážní distribuce. Jaká jsou rizika? Knihkupec bude zřejmě tlačen k tomu, aby propagoval a prodával lacinou četbu, takzvané kolportážní romány. Pochůzkový kolportér je totiž placen z provize, tudíž musí mít zisk. Komerční kolportáž tedy musí naslouchat vkusu čtenáře. Velkorysá distribuce společensky přínosnějších titulů je pro komerční podniky problémem. – Původní článek převzal a česky publikoval oborový týdeník Knihkupecký oznamovatel (1903), odkud jej (po víc jak sto letech a s drobnými úpravami) přebírám pro Kolportáž.cz.

Knihkupecký oznamovatel.
Orgán Gremia a Spolku českých knihkupců a nakladatelů (1903)
Knihkupecký oznamovatel. Orgán Gremia a Spolku českých knihkupců a nakladatelů (1903)

Je všude na venkově po vší práci hospodářské, a proto přemnozí krátí si dlouhé posud večery četbou povídek, románů a pod. Mnozí čtou věci dobré, ale přemnozí vše, co jim do rukou přijde. A čím napínavější, strašnější to je, tím více po tom dychtí.

Zvláště tzv. krvavé a pikantní romány mnozí přímo hltají. S velikou škodou pro sebe tak činí. Neboť tím kazí se jenom na mravech, chorobně dráždí i nervy. je tomu nyní tak bohužel v každé literatuře, tedy i v naší české. Někteří nesvědomití nakladatelé lákají tak z chudých lidí tisíce, dávajíce jim za to duševní jed.

Jak si při tom počínají, chci tuto ukázati. Neučiním tak přímo, ale nepřímo tím, že tu uvedu dle Preussische Jahrbücher (říjen 1899) článek Tony Rellenovy. Píše:

Krize knihkupecká

Nejsou to vždy nejlepší knihy, které lid čte, a které se mu činí co nejpřístupnějšími. Nehledíme-li ku četbě nábožné, chce lid čisti něco zajímavého, napínavého, něco, co má silné zevnější dráždidlo. Toto dráždidlo spekulanti, jimž nejde o vzdělání lidu, nýbrž jen o obchod, stupňovali co nejvíce. Místo zajímavého dávají lidu sensační a pikantní. Mládeži dávají události o loupežnících a indiánech, dospělým úplné bezcenné a mnohdy mravně zcela závadné kolportážní romány, které se v milionech sešitů rozšiřují.

Často slýcháme nyní o krizi knihkupecké. Není divu, neboť drahé knihy německé publikum nekupuje. Dobrá kniha má sotva 1000–2000 odběratelů; je-li jich více, je to již událost. Za to v kolportážní literatuře nejhorší zboží vychází v 50–100.000, ba i 200.000 výtiscích. To je tím podivnější, že titíž lidé, kteří tuto literaturu kupují, snad nikdy v živote o své újmě nekoupili si knihu dobrou za několik marek. Od kolportérů však dají si v týdenních malých částkách po 10 nebo 20 fenikách 10, 12 až 18 marek vylákati z kapsy.

Vím ovšem dobře, že i jiné knihy někdy jdou velice na odbyt, avšak literárně cenné knihy nejdou v lid v tom poměru, jako tyto kolportážní romány. Pohlédneme-li na knihy, které »táhnou«, vidíme, že nějaký zvláštní výsledek v Německu bývá velice řídký.

Největší náklad mají v Německu bible, slabikáře a kuchařské knihy. Bible odjakživa v protestantských zemích hojně se kupovala. Tiskař Hans Lufft ve Wittenbergu od roku 1534–1574 rozšířil na 100.000 biblí. V biblickém ústavě Cansteinově v Halle vyšlo roku 1886 tisící vydání bible. První vydání v roce 1785 mělo 8000 výtisků a prodalo se za 3 léta; v roce 1844 bylo již přes 3 miliony tohoto oktávového vydání vytištěno. Jiné dílo, které r. 1883 vyšlo v tisícím vydání, je Hästerův slabikář, vydávaný Bädekrem v Essenu. První vydání vyšlo roku 1853. Že i kuchařské knihy jdou velice, na odbyt, je pochopitelno.

Preussische Jahrbücher
Preussische Jahrbücher
(ilustrační obrázek)

Jak je tomu však u děl literárních? Jaký ohromný počet děl Schillerových a Goethových v nejrůznějších vydáních byl rozšířen, nedá se spočísti. Můžeme si to však poněkud představiti, vzpomeneme-li, že opět a opět nové vydání vychází a že některé dosáhlo kolosálního rozšíření. I cizojazyční klasikové kupují se v Německu velice. Příklad, jak rychlý odbyt najde vydání, je-li dobře zpracováno co do textu a zevnější úpravy, dal ústav nakladatelský ve Stuttgartě, který na podnět německé Shakespearovy společnosti vydal v jednom svazku laciné vydání dramat Shakespearových za 3 marky. Dobrý papír, krásný, byť i drobný tisk a dobrá vazba. Jak se vydání to zalíbilo, dokazuje okolnost, že za půl druhého roku vyšlo 10 vydání po 2000 výtiscích.

Jsou i některá díla básnická, která se dožila 50. nebo až 100. vydání, ale vše to jsou výjimky. Vlastní lid takových knih nečte. Obsáhlá vydání vysvětlují se tím, že nejvyšší kruhy a stav střední knihy ty kupoval. Spíše již praktického obsahu knihy vniknou v lid. Chci podati jeden aspoň příklad: knihy apoštola vody Kneippa dosáhly neobyčejné velkého odbytu pres svou poměrné vysokou cenu.

Naproti tomu jsou literární díla, která vzbudila sensací a přece málo se kupují. O Nietzschovi chtěl nyní každý něco psáti; jeho jméno četlo se stále v denních listech, ale vydání jeho knih nešla mnoho na odbyt. Zato neočekávaně prodávalo se mnoho díla Rembrandt jako vychovatel, ačkoli, málo které dílo dostalo tolik štulců a posměchu. Ovšem že nízká cena (2 marky za svazek velkého oktávu o 356 stranách) uspíšila odbyt.

Všeobecně můžeme říci, že v Německu – nehledě k řídkým výjimkám – drahá kniha málo se kupuje, byť byla sebe cennější a sebe více vzrušení způsobila. Naopak ale soudili bychom neprávem, myslíce, že nízká cena dostačí, aby šla kniha na odbyt. Je dosti případů, že méně dobré a drahé knihy jdou na odbyt, cenné a laciné nejdou. Mnohdy tu rozhoduje zevnější úprava a opět tu nerozhoduje solidnost úpravy, jako spíše jakási originalita, nová idea a pod.

I firma nakladatelská padá na váhu. Kniha, která u jednoho nakladatele zůstane nepovšimnuta, u jiného šla by na dračku. Není to tedy vždy vnitřní cena knihy, která by jí pomohla ke knihkupeckému úspěchu; často jsou to docela nahodilosti, které dávají úspěch. Literární a knihkupecký úspěch nejdou vždy souměrně; často jsou na sobě úplné nezávislými.

Výhody a přínos kolportáže

Zvláštní druh knihkupeckého obchodu tvoří tzv. kolportážní díla, mezi nimiž romány zvláště jsou zastoupeny. Jen část knihkupců zabývá se kolportáží, buď že přímo odběratelům sešity románů a ostatních děl posílají, buď že tak činí skrze kolportéry. Nejvíce knihkupců však se literaturou touto nezabývá, považujíce to pod svou ctí, takové zboží prodávati.

Bylo by však nesprávným, kolportáže nedbati nebo ji zásadné odmítati, neboť veliká sila knih a sešitů nejlepší literatury prodává se nyní skrze kolportéry. Musíme totiž rozeznávati mezi kolportážními romány a lepšími díly po sešitech vycházejícími, jakož i dražšími knihami jež rovněž prodávají se skrze cestující.

I bohatý a vzdělaný muž v Německu zřídka je horlivým kupcem knih a zvláště v provinciích, kde život duševní není tak čilý jako ve velkoměstech, proto podnět, jaký mu dává kolportér, předkládaje mu nejnovější knihy a časopisy, je mu milým, ano docela nutný. Ještě v mnohem větší míře široké vrstvy lidu jsou odkázány na kolportáž k ukojení své čtenářské touhy. Je zajisté faktum, že dvě třetiny veškeré knihkupecké produkce odbudou se cestou kolportáže. Žádný rozumný neřekne, že to jsou samé škváry.

V době, v níž kolportáž začala se šířiti, činila špatná literatura 90 % všeho odbytu skrze kolportáž; nyní čím dále tím více kolportáž rozšiřuje dobrá díla. Cestovnímu knihkupeckému obchodu hlavně jde o odbyt větších uměleckých, technických a populárních vědeckých děl, jichž odběratelé musí se teprve vyhledávati a povzbuzovati. Jen volným pohybem, jaký dovolen je knihkupeckému obchodu od zavedení řádu živnostenského, bylo umožněno monumentální díla, jako jsou slovníky konversační Brockhausův a Meyerův, vytvořiti, neboť jen velikým nákladem možno jest krýti výlohy na výpravu a důkladnost obsahu a veliká vydání možno poříditi oním intensivním odbytem, jaký kolportážní a cestovní trh knihkupecký utvořil.

Tak minulé vydání Meyerova slovníku jedině cestovním obchodem bylo rozšířeno v 116.000 výtiscích. Právě tak tomu je při jiných encyklopaedických dílech. Vedle těchto a podobných děl, na př. kniha vynálezů a j., jsou to hlavně náboženské knihy, nádherné bible, díla technická a pod., která přicházejí do atelierů architektů, úřadů, inženýrů a dílen řemeslníků, by jim skýtala poučení a vzdělání v jejich oboru.

Nakladatelství Velhagen a Klasing v Bielefeldu i oznamuje, že díla u něho vydaná: Daheim, Andreův příruční atlas, Stackovy dějiny německé, Jägrovy dějiny všeobecné ve 4 svazcích, Deutscher Reichsbote, kalendář pro město a venkov, Roggeova kniha o císaři, Rommellova kniha o Lutherovi – díla, jež vyšla skoro všechna v ohromných vydáních, do dvou třetin byla prodána skrze kolportéry.

Kolportážní romány a důvod jejich velkého rozšíření

Co se specielně týká románů kolportážních, o čem tuto jednáme, je to druh literárních výrobků nechvalné pověsti. Nejvíce se prodávají služebnictvu, arch po 10 fenikách. Přijetím 1. sešitu zavazuje se odběratel k odebrání celého díla, které mnohdy dosahuje 100 i více sešitů. Kuchařce, která si nechá namluvit, aby přijala arch takového díla, vzroste tím vydání, které pohltí poměrné velikou část její mzdy.

Jaký je obsah těchto románů? „Nejvíce kolportážních románů,“ praví dr. Fränkel, „jedná o velikých zločincích a zločinkách a oslavují je. Hrdina zpravidla vinou »společnosti«, hlavně nespravedlivými představenými, špatnými zaměstnavateli, omezenými rodiči je hnán na dráhu zločinu a dokazuje svou vynikající povahu mistrovskou přípravou a smělým a geniálním provedením svých loupeží, okradení bank a podobnými činy. Při tom jde vlastně o druh vyrovnávající spravedlnosti, neboť šlechetný lupič bere zpravidla bohatým a dává chudým, je nad obyčej dobročinným. Dle tohoto vzorce jsou podobné příběhy obyčejně zpracovány. Kolportážní román vzbuzuje útrpnost a obdiv pro zločince a stává se tak školou nepravosti. A tento jed dosáhl, dík neúnavné činnosti kolportérů, nesmírného, denně rostoucího rozšíření. V chudobných chýškách, v příbytcích dělníku, v rodinách malých řemeslníků, všude najdeme pestré sešity, jichž zevnějšek vzdělanému vkusu je právě tak protivný, jako obsah.“

Berlínský kat na prvních 240 stránkách popisuje podrobně dvanáct zločinů, mezi nimi nespravedlivou popravu, uloupení dítěte, orgie v krčmě banditů, vraždu otce, cizoložství, pokus otrávení, uloupení mrtvoly, vzbouření, kousky penězokazů a j. Co se podává v románech Söndermanna a Viktora von Falka, miláčků německého lidu, ukazují následující nadpisy jednotlivých kapitol: Vražda na ostrově lásky. Zpověď nevěstky. Pirátové na Sprévě. Jed a dynamit. Za zdmi hřbitova. Lovci sedláků v Berlíně. Ve vězení v Moabitu. Milenka princova. Krásná nihilistka. Atentát bombami. Krásné paní harému. Zločin ve vězení atd.

Jistý nakladatel ohlašoval nové vydání »Schinderhannesa« těmito neuvěřitelnými slovy:

„Jako silná, ohnivá, mladická postava, zápasící a bojující se svým tragickým osudem, vystupuje tu před námi Schinderhannes, největší hejtman loupežníků v Německu. I když vášeň zahnala tohoto divokého a nevázaného, ve smutné, kruté době vyrostlého syna Porýní na dráhu zločinnou, byla to opět jej ovládající síla lásky k Julii, mladému, nevinnému děvčeti, jež propůjčovala jeho pohnutému životu loupežnickému zvláštní ráz. Opětně pokoušela se Julie, která svou imposantní krásou, jakož i hlubokým mravním citem měla neodolatelný, zušlechťující půvab na smělého náčelníka lupičů, vyrvati milovaného reka záhubě; avšak osud uchopil se vždy znova kolísajícího, aby jím hodil zpět na dráhu, která jej musila přivésti k záhubě a konečně i na popraviště atd.“

Tato smutná literatura těší se neustále velkému odbytu, pročež vycházejí stále nové kolportážní romány. Katastrofa na zámku Berg, Drama v Meyerlingu jsou projednány již v tuctech románů kolportážních, právě tak jako Setník Dreyfus a jeho obhájce Zola, Lupič milionů Grünenthal v novější době v sešitech po 10 fenikách se vyrojují. Román o vrahu dívek Schenkovi bylo lze viděti v nepočetných domech Bavorska a Rakouska. O smrti krále bavorského vyšlo podobných škvárů 13, o smrti korunního prince Rudolfa 22, o Janu Orthovi asi 5 sensačních románů dříve, než něco jistého o osudech nešťastného arcivévody bylo možno uznati, l zavraždění císařovny rakouské bylo již v románech zpracováno. Kata berlínského prodalo se 250.000 výtisků, Mrtvých polí v Sibiři 150.000.

Tu je, třebas ne soustavně, tedy přece obchodářské otravování duše lidské. Právem praví Müller-Guttebrunn ve svém malém spisu o četbě lidové, že třeba považovati za přitěžující okolnost, že čtenáři těchto románů patří k nejnižším vrstvám lidu.


Hlavní související články